Jiří Dědeček: Francouzštinu jsem se začal učit, protože na ní bylo volno
Písničkář, spisovatel a překladatel Jiří Dědeček oslavil půlkulaté 65. narozeniny. „Jsem rád, že jsem se jich dožil, ve dvaceti jsem si myslel, že tu budu tak do čtyřiceti let,“ říká s úsměvem a nadsázkou předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu, otec dvou talentovaných dcer a manžel úspěšné spisovatelky Terezy Brdečkové.
Francouzštině se Jiří Dědeček věnuje od základní školy. Dostal se k ní náhodou. Na angličtinu i němčinu bylo prostě plno. V drtivé většině překládá do češtiny. Jeho poslední práce je překlad knihy Pas do Hollywoodu. Jedná se o rozhovory se šesti neamerickými režiséry, kteří se v Hollywoodu dokázali prosadit, například Roman Polanski nebo Miloš Forman. Ale pro svou dceru překládal třeba také texty Edith Piaf.
Jiří Dědeček má na svém kontě 1300 písniček a už jich mnoho neskládá. „Jsem unavený, psal jsem písničky 40 let. Teď napíšu tak jednu dvě za měsíc. Už jsem se vyjádřil asi ke všemu,“ říká. Soustřeďuje se teď na psaní knížek pro děti. S manželkou založili nakladatelství Limonádový Joe. A také spolu objíždějí republiku a na besedách čtou ze svých děl, Jiří hraje písničky a nakonec diskutují s lidmi.
Starší dcera Jiřího Dědečka se jmenuje Viktorie Dugranpere a má barokní soubor Victoria ensemble. Diriguje a zpívá. Druhá dcera Antonie dostudovala dánštinu a francouzštinu na filozofické fakultě a pokračuje studiem produkce na pražské FAMU.
Vyprávění o krátké politické kariéře Jiřího Dědečka, o tom, jak vyučoval tvůrčí psaní nebo o jeho práci v PEN klubu si poslechněte v rozhovoru Ivy Kokešové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
