Jiří Stočes: Hanuš Zápal neudělal „díru do světa“, ale pro Plzeň znamená to, co Gočár pro Hradec Králové
Nejvýznamnější regionální personu architektury představuje v současné době Výstavní síň „13“ v Pražské ulici v Plzni. Mnozí odborníci i fanoušci z řad laiků volají: „Konečně!“ Výstavy a architekta si všímá i Jiří Stočes
Západočeská galerie v Plzni připravila výstavu věnovanou životu a dílu architekta Hanuše Zápala. Rozsahem nevelkou, ale informačně bohatou expozici doplňuje rozsáhlý katalog, který splňuje veškeré parametry výpravné a zároveň odborné monografie.
Nedávno objevené hvězdy plzeňské kultury
Už samotný fakt, že se taková výstava koná, považuji za zásadní přínos a zároveň splátku dluhu, který vůči Hanuši Zápalovi máme. Takový Adolf Loos, o jehož plzeňských realizacích vědělo před deseti lety jen pár specialistů, se stal dnes jedním z hlavních mediálních i marketingových trháků Plzně, který si nezadá se všudypřítomným Franzem Kafkou v Praze. Jistě, že Plzeň může a má být na Loosovy interiéry hrdá. Možná ale stojí za to připomenout, že si je vesměs zadávala movitá elita německy mluvících plzeňských Židů a to výlučně pro svoji soukromou potřebu.
Mediálně i marketingově byla jistě zajímavá i nedávná výstava děl plzeňského rodáka Bohumíra (či chcete-li Gottfrieda) Lindauera, který se nakonec uchytil na Novém Zélandě a namaloval zde dnes velmi ceněné obrazy místních Maorů. Opět jde o umělce, který byl dosud naprosté většině Plzeňanů neznámý. A je samozřejmě dobře, že nám jej mimochodem opět Západočeská galerie připomněla.
Zápal dal tvář centru Plzně
Hanuš Zápal stál dosud jakoby ve stínu. Neprávem. Sice povědomí o něm bylo zřejmě asi o něco větší než u dvou právě zmíněných nově objevených mediálních hvězd, přesto se ale vedle nich zdá být poněkud nudným patronem. Vždyť působil víceméně pořád v Plzni jako zaměstnanec magistrátu, v Plzni a na Plzeňsku nacházíme také naprostou většinu jeho staveb. Zkrátka takový lokální architekt. Odborná literatura ho dosud sice registrovala, ale nikomu z badatelů nestál za nějaký detailnější systematický výzkum.
Hanuš Zápal je skutečně podepsán pod neuvěřitelným množstvím soukromých, ale hlavně veřejných budov postavených v Plzni a okolí během první poloviny 20. století. Nejsou to však rozhodně stavby fádní či podřadné, právě naopak.
Zápal vtisknul architektonickou podobu celému širšímu centru Plzně, kterému se dnes dostává nejen mezi odborníky, ale bohudíky už i mezi laickou veřejností stále většího uznání. Tato skutečnost mě naplňuje optimismem v tom smyslu, že snad již žádnou z budov navržených Zápalem nenecháme jen tak zbourat, jako se to ještě v nedávné minulosti stalo v případě bývalé městské nemocnice či restaurace poblíž železniční zastávky Plzeň- Bílá Hora.
Zkrátka a dobře, jestliže autor výstavy Petr Domanický přirovnává význam Hanuše Zápala pro Plzeň k roli, kterou sehrál v moderní výstavbě Hradce Králové Josef Gočár, pak po mém soudu nikterak nepřehání.
Na výstavu by měly dorazit zástupy
Hanuš Zápal tedy „díru do světa“ neudělal, ale téměř veškeré své tvůrčí síly věnoval Plzni a okolí. O to více si zaslouží naši pozornost a proč to neříci – i náš vděk. Vždyť jen kdyby na zmíněnou výstavu v Západočeské galerii v Plzni měli dorazit všichni současní a bývalí žáci, kteří se učili či dodnes učí v jím projektovaných školách, musela by se protáhnout přinejmenším na několik let.
Šlo by totiž o dnešní Pavlovův ústav Lékařské fakulty, obchodní akademii na Masarykově náměstí, Gymnázium Luďka Pika, Masarykovu základní školu na Jiráskově náměstí, Benešovu základní školu na Doudlevecké třídě, základní školy v Bolevci, Černicích, zbořenou školu na Karlově a to jsem zatím pouze u těch plzeňských. Dále by totiž měli dorazit žáci z Domažlic, Blatnice, Horní Břízy, Kaznějova, Plas, Plané nade Mží, Železné Rudy, Ústí nad Orlicí či Opavy. Stejně tak by na výstavu mohli přijít pacienti bývalé městské nemocnice v Plzni, Purkyňova pavilonu, klienti domova důchodců na Borech, sanatorií v Janově u Mirošova, Střelských Hošticích či v Lipnici nad Sázavou. Anebo... Ne, už Vás nebudu unavovat dalšími rozsáhlými výčty. Zajděte se na výstavu podívat a sami budete určitě překvapeni, co vše v Plzni a okolí se zrodilo v hlavě Hanuše Zápala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
