Jiří Stočes: Mošt je kulturní fenomén stejně jako víno, pivo a slivovice!

12. říjen 2018
Publicistika

S podzimem se pojí vůně jablek. Ze stromů a ještě intenzivnější z moštáren. A téhle vůni podlehl Jiří Stočes při psaní svého fejetonu.

Člověk se od zvířat liší mimo jiné tím, jakým způsobem zachází se svojí potravou. Stolování je již od starověku společenskou záležitostí, která odráží mentalitu i sociální vztahy hodujících. Konzumaci pokrmů provázejí nepsané zvyklosti, které se mohou v závislosti na čase i prostoru měnit. Jídlo je zkrátka nejen biologická potřeba, ale i sociokulturní fenomén.

Víno i pivo

Totéž se týká konzumace tekutin, zejména vína. Vnímáme ho jako nápoj ušlechtilý a slavnostní, právě vínem se přiťukává ve chvílích úspěchu či zásadních životních událostí. Víno se objevuje snad ve všech žánrech umělecké tvorby včetně lidové slovesnosti, ať už je oslavováno jako zdroj inspirace nebo je využito k tvorbě metafor. A co teprve moravské vinné sklepy a vše, co se v nich odehrává!

Jako rodilý Plzeňan musím zdůraznit, že stejně tak je kulturním fenoménem i pivo. Platí o něm vše, co bylo řečeno o vínu, snad jen s tím rozdílem, že pivo je vnímáno jako nápoj méně slavnostní, spíše plebejský, rovnostářský. Tomu odpovídá i prostředí, v němž se ponejvíce konzumuje. Jak praví Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi - „zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš“.

Svébytná kultura provází též konzumaci čaje či kávy. A také některých destilátů, zejména whisky, slivovice či vodky, ovšem v těchto případech je na místě konstatovat jistou kulturní dekadenci. Konečně lze jako kulturní fenomén označit i některé limonády, zvláště kolové. U nich je ovšem někdy složité rozlišit doklady kulturního významu nápoje od prachobyčejné reklamy.

Nápoj, který je společností považován za součást její kultury, má totiž jistý pravidelný odbyt. Jedním ze základních marketingových postupů výrobců nápojů je tudíž kulturu jejich konzumace podporovat, a pokud neexistuje, tak ji vytvořit.

Společenský význam moštu

Jsem přesvědčen, že mezi svébytné kulturní fenomény patří přinejmenším v tuzemsku ještě jeden dosud opomíjený nápoj. Mám na mysli mošt, tedy čerstvě vylisovanou jablečnou šťávu, nikoli jablečný džus vyráběný ředěním koncentrátu nejasného původu. Mošt je záležitostí sezónní, a tato sezóna právě vrcholí. Letošní úroda jablek je navíc navzdory suchému létu mimořádně hojná.

Specifikem moštu je jeho krátká doba trvanlivosti. Tu lze výrazně prodloužit pasterizací, při níž ovšem dochází k jisté chuťové deformaci a částečné ztrátě vitamínů. Druhá metoda, zamražení, je k nápoji rozhodně šetrnější, ovšem klade zvýšené nároky na prostor mrazáku a vyžaduje trpělivost při rozmrazování.

Společenský význam moštu se u jeho konzumace příliš neprojevuje, byť jsou známy různé kolektivní ochutnávky moštu a v některých rodinách, včetně té naší, nemůže (rozmrazený) mošt chybět na vánoční tabuli. O to významnější je však společenský rozměr výroby moštu, tedy moštování.

Většina moštáren je provozována dobrovolníky z řad Českého svazu zahrádkářů, často jen jeden den v týdnu, většinou o víkendu. Zájemci o moštování vytvoří v den D před moštárnou mohutnou frontu. Následuje několikahodinová konverzace doprovázená rituálním posouváním kárek, pytlů, přepravek či jiných nádob s jablky. Pozorováním takto utvořeného shromáždění snadno odhalíte sociální postavení jednotlivých členů v rámci místní komunity i jejich vzájemné vztahy.

Výhodou moštu je jeho pozitivní vliv na lidský organismus, konzumace tohoto nápoje je tedy vhodná i pro malé děti. Přesto je na místě určitá střídmost. Navzdory absenci alkoholu vede nadměrné požití moštu během krátkého časového úseku k indispozici, která není kulturně ani společensky akceptovatelná – úplně stejně, jako nadměrná konzumace piva či vína.

autor: Jiří Stočes
Spustit audio