Lubomír Stejskal: Velká mozaika solidarity

Místy děsivá povodeň. Opět přišla tak trochu jako blesk z čistého nebe. Podobně jako před šedesáti lety měnová reforma. Snad jen s tím rozdílem, že tentokrát nikdo z těch nahoře neujišťoval, že nic takového nehrozí. Stejně jako tehdy, kdy lidé přišli o velkou část svých úspor, dalo se nebezpečí tušit. Přesto ale mezi prostými lidmi převažovalo překvapení a obrovské obavy.

Bezbřehá naštvanost vůči aroganci mocných dala na začátku června 1953 lidem podivuhodnou sílu. Nejvíce patrné to bylo v Plzni, která se největším odporem proti režimu zapsala na první místo pomyslné desky cti a odvahy. Navzdory tomu, že postavit se v padesátých letech tehdejší moci znamenalo prohrát a nést následky. Také dnes mnozí naši spoluobčané, tváří v tvář bezbřehým tokům, jež devastují jejich majetek, cítí právem roztrpčení. Především tam, kde jsou si jisti, že se od minulé povodně dalo a mělo udělat víc. Jsme ale svědky také pozitivních zpráv. Přicházejí z míst, kde opatření proti velké vodě byla udělána v předstihu a přinesla svůj efekt. V této souvislosti se hovoří o včasném upouštění vody z přehrady Hracholusky. Zde rčení o stahování kalhot daleko před brodem rozhodně neplatí. Stejně tak je potěšující, že dobře zafungovala i ochranná hráz v Královském Poříčí u Sokolova. Jsou ale lokality, kde lidé takové štěstí neměli. Ne všude je ovšem možné zabránit velké vodě, ne všichni mohou bydlet vysoko v bezpečí.

Popravdě: víc je těch, kdo, na rozdíl od měnové reformy z třiapadesátého, postiženi nebyli. Tehdy lidé dokázali držet pospolu a vyjít do ulic, riskovat vyvoláním stávky. My se dnes musíme především solidarizovat. Sdělit nahlas postiženým, že ve svém neštěstí nejsou sami. Nestačí ale jenom na ně myslet a litovat je. Tady pomůže byť i jen drobný čin. Třeba v podobě dárcovské zprávy SMS. Jako kamínek do velké mozaiky lidské solidarity.