Máte ponětí, co je to ponětí?

Ponětí je určitě zajímavé slovo. V češtině funguje jenom jako podstatné jméno, a to skoro výhradně ve frázi mít, ale mnohem častěji „nemít ponětí“, nebo v zesílené variantě „nemít ani ponětí“. Slovo ponětí vzniklo připojením předpony po- ke slovesu jmouti. S tímhle slovesem se ve spojení s jinými předponami setkáváme třeba ve slovech jako zajmout, dojmout, vyjmout a podobně. Společně s připojením předpony po- došlo ve slově k hláskovým změnám, aby se to snáze vyslovovalo, a ponětí bylo na světě. Zajímavé je, že v minulosti se slovo ponětí používalo i ve významech, ve kterých v současné češtině používáme slova pojem nebo pojetí.

Slovu nerozumíme, frázi ano

V jazyce si často pomáháme slovy nebo slovními spojeními se stejným nebo podobným významem, která jsou podobně utvářená, ale kterým rozumíme lépe. Co se fráze „nemít ponětí“ týče, rozumíme jí nejspíš i proto, že prakticky ve stejném významu se uplatňuje i stejnou předponou utvářené slovo potucha. U něho je zřejmé, že významově souvisí se slovesem tušit, tedy „mít potuchu“ znamená „mít tušení“. Slovo ponětí pak chápeme jako synonymum ke slovu tušení. Zajímavé je i to, že zatímco slovo ponětí funguje právě jen v této podobě, u slova „potucha“ existuje i tvar bez předpony po-, tedy tucha. Dříve se vyskytoval v literárních, hlavně v básnických textech, ve Slovníku spisovného jazyka českého je uvedeno, že se jedná o slovo knižní s příznakem básnickým. Teď se s ním ale setkáváme i v mluveném jazyce. Mluvčí prostě například řekne, že „nemá tuchu, kam dal brýle“.