Na svojšínském zámku

Nejznámější z rodů, který na Svojšíně vládl přes dvě staletí, byli Příchovští z Příchovic. Ale ani jim se nevyhnulo silné zadlužení paství a to pak muselo být prodáno ve veřejné dražbě. Po Josefu Janu, rytíři z Bigatto, se dědicem stal Antonín Karel Josef sv. pán z Juncker na Horní Hraničné a od té doby se píší vládci na Svojšíně: Junker – Bigattové. V roce 1945 byl zámek zabaven a na základě Benešových dekretů byli původní vlastníci vysídleni.

V období, kdy zámek vlastnil stát, ho využívali baráčníci, mateřská školka i okresní archiv. Zámku se ale nevyhnula ani doba chátrání, kdy mizelo i veškeré zámecké vybavení. Teprve po roce 1989 se blýsklo na lepší časy.  Obec Svojšín přemýšlela, co se zámkem udělá. Zastupitelé neriskovali jakékoliv pokusy pronájmu nebo prodeje soukromým osobám. A tak se postupně pustili do velké rekonstrukce a zároveň se snaží zámek neustále využívat. Opravené části jsou přístupné veřejnosti, konají se zde různé oslavy, příležitostné výstavy, koncerty, ale i svatby.

V současné době se ve Svojšíně mohou pochlubit i opraveným parkem, zámeckými zahradami a kavárnou. Zámek se stal živým organismem, je navštěvovaný a místními lidmi vnímaný jako „jejich zámek“. A tak se naplnili cíle, které si Svojšínští před lety dali. Místní, kteří zažili i dobu chátrání zámku, o tom mluví jako o malém zázraku.