Šafrán pomáhá dětem

18. únor 2009
Publicistika

Dobrovolníci, pracující pro charitu nebo zkrátka pro dobrou věc, jsou v západních zemích zcela běžnou realitou. U nás si teprve zvykáme na tety v nemocnicích, dědečky předčítající dětem v městských knihovnách a studenty pomáhající v utečeneckých táborech. Jedna z takových dobrovolných aktivit by ráda zakotvila v Plzni. V následujícím fejetonu Jany Kořínkové se dozvíme co je to za spolek.

To bylo velké vítězství. Dvouletý chlapeček bedlivě zkoumal míček, který mu před chvílí po koberci poslala ta usměvavá teta naproti. Nebyl to míček obyčejný, ale upletený ze sisálu a naplněný drobnými kamínky, takže byl pro jeho tlapku příjemný na dotek a navíc ještě zajímavě chrastil. Pak se zamyslel a odpinknul ho po koberci zpátky.

A on, který s nikým nekomunikoval, se dokonce usmál! Není divu, že ta teta ve fialovém tričku s logem květu šafránu měla v očích slzy. Tomuto hošíkovi sudičky nenadělily do prvních měsíců života pěkný osud. Byl ve vlastní rodině týraný a zanedbávaný, proto se jeho domovem stal Kojenecký ústav ve Strančicích nedaleko Prahy. Tamní zdravotníci, sociální a rehabilitační pracovníci takovým dětem věnují maximální možnou péči. Na dušičku jim ale síly při nejlepší vůli úplně nestačí.

Logo

Děti, které matka po porodu odložila nebo jí byly odebrány, mají v sobě nebezpečné stopy nedůvěry k lidem, které je mohou provázet celým životem. Stopy nejistoty, odmítnutí, násilí, strachu, absence lásky a porozumění, samoty, ponížení. Aby našly a dál v životě hledaly ty stopy bezpečné, o to se snaží tým z občanského sdružení Šafrán dětem. Jednou týdně za nimi do kojeneckého ústavu jezdí, hraje si a komunikuje s nimi, hýčká, hladí je - dodává jim cit, pozitivní vědomí blízkosti, fyzického kontaktu. Už dávno se ví, jak zásadní je v tomto ohledu nejranější dětské období.

Ve strančickém kojeneckém ústavu se hned na začátku této spolupráce přesvědčili, že jim šafránové, speciálně proškolené terénní asistentky a jejich koordinátorka v žádném případě nezasahují do práce. Mají naprosto jiné poslání. Ve spolupráci jak s těmi, kdo o děti pečují, tak s odborníky na dětskou problematiku rozvíjejí citové vnímání dětí a používají k tomu nejrůznější techniky. Když se dříve týrané děti přímého doteku lidské ruky bojí, asistentky je opatrně hladí po dlani nebo po tvářičce heboučkou barevnou rukavičkou a ony zjistí, že dotek je také příjemný. Některým mohou dopřát přímou masáž vonným olejem. Využívají rovněž zvukových vjemů, barev, hendikepované děti polohují tak, aby se zklidnily a jejich napjaté svaly se uvolnily. Není divu, že se měsíční kojenec, stejně jako tříleté mrně rozzáří, když tetu, která za ním pravidelně jezdí, spatří. Maminku mu nenahradí, ale alespoň pozná pocit, který maminka umí vyvolat a jeho stopa v něm zůstane. Tento projekt Šafránu, který se jmenuje Bezpečná stopa, je už třetí v pořadí, předcházely mu dva nazvané Dotek jako lék. Ne náhodou v logu občanského sdružení sedí v kalichu onoho vzácného květu dvě malé postavičky, které se dotýkají rukama.

Členky šafránového týmu bývají také prostředníkem navázání vztahu u dětí, které sice nebyly opuštěné či rodičům pro špatnou péči a týrání odebrané, ale míra jejich postižení vyžaduji natolik speciální péči, že nemohou žít v domácím prostředí. V neposlední řadě "Šafránky" plánují nabídnout pomoc adoptivním rodičům a pěstounům, kteří záhy svůj další život spojí s konkrétním dítětem z kojeneckého ústavu. Mohou jim například poradit, jakou barvu, vůni, či písničku si oblíbilo a to jim jistě ulehčí navázání komunikace.

Logo

Dnes už nikdo nepochybuje o tom, jak významný vliv na citový vývoj dětí v kojeneckém ústavu má projekt Bezpečná stopa občanského sdružení Šafrán. Připravuje se proto jeho rozšíření do dalšího regionu a tím bude Plzeňský kraj. Pokud by někdo z vás měl zájem se na něm podílet, může si otevřít webové stránky www.os-safranek.cz. A najít další informace. Možná vás také osloví i jejich výstižné motto, které si pro svou činnost vypůjčili od Exupéryho: Odkud pocházím? Ze svého dětství.

autor: Jana Kořínková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.