Vězeňský kaplan: Musím si držet odstup a být ve střehu

Bohoslužba je ve věznici na Borech každou druhou neděli a vždy dvakrát za sebou, kvůli kapacitě kaple. Hlavním úkolem kaplana je rozmlouvat s odsouzenými a provázet je na jejich nelehké cestě, při odpykávání trestu. „Nevím, za co jsou moji klienti ve vězení a nechodím se dívat do jejich spisů,“ říká Blažej Pelán. Někdo si přijde popovídat o muzice, někdo o kraji, odkud pocházím, a někdo si vzpomene, že jeho babička chodila do kostela a začne svou víru také hledat. Kaplan často slýchává od vězňů i to, že jsou za mřížemi omylem, že svůj čin nespáchali nebo že to pokazil jejich obhájce.

„Kamarády mezi vězni nemám. Nemyslím si, že by se člověk nemohl polepšit, ale abych si s někým padl kolem krku hned poté, co opustí vězení, to nepřipadá v úvahu,“ svěřuje se kaplan. „Ti lidé napřed musí prokázat nějaké kvality na svobodě. K nám do církve chodí dva bývalí vězni. Jeden je venku dvacet a druhý deset let. S těmi mám hluboký vztah, znají se i naše manželky. V církvi už mají funkce, dokonce vedoucí a mnozí ani neví, že byli ve vězení.“

Po jakém rozhovoru Blažej Pelán opravu špatně spal? Jak dlouho tuhle psychicky vyčerpávající práci člověk může dělat? A nestýská se mu po Vysočině? I na to se zeptala Iva Kokešová.