Vichřice silnější než Kyrill se přehnala Šumavou v roce 1870
Asi není třeba nějak dlouze představovat díla Karla Klostermanna, spisovatele, který velké množství svých příběhu zasadil do šumavských hvozdů. A zhruba v pětici svých děl – mimo jiné například v románu Ze světa lesních samot nebo V ráji Šumavském, zmiňuje velkou vichřici, která se Šumavou přehnala v roce 1870 – tedy přesně před 150 lety.
Byl večer 26. října roku 1870, když přišla velká větrná smršť. Podle tehdejších záznamů to byla tak silná vichřice, že porážela lidi, v lesích vyvracela i hluboce zakořeněné listnáče a v Praze dle Národních listů brala z domů, tašky, cihly a prkna a poté je metala do oken, tak že místy i pod střechou šlo o život.
Nikdo také neví, jakou rychlost měla tato vichřice. Dá se ale předpokládat, že v nárazech byl vítr rychlejší, než jaký byl například při orkánu Kyrill v roce 2007, který na Šumavě dosahoval rychlosti okolo 170 km/h.
Z dobových pramenů je možné vyčíst, že po této vichřici leželo jen na vimperském velkostatku na zemi 663 tisíc kubických metrů dřeva, což odpovídalo bezmála 200 tisícům povalených stromů. Kníže Jan Adolf II. Schwarzenberg ještě na konec října svolal mimořádnou pracovní konferenci, z které vyplynulo, že k likvidaci kalamity je třeba 2656 dřevorubců (k dispozici jich bylo zhruba 500), musejí se stavět nové pily, budovat cesty, opravovat staré. Tedy předzvěst toho pomyslného zlatého broučka byla na světě.
Vichřice v roce 1870 ale měla svojí malou předzvěst – menší vichřici, která přišla už o dva roky dříve.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
