Vyhnívající dutina na zlomeném stromě - výborné místo pro hnízdění vzácného puštíka bělavého

Šumava je domovem hned několika druhů sov, včetně těch evropsky nejvzácnějších. Sovy patří mezi specifické dravce, jejichž potravu tvoří ve většině případů drobní savci, hlodavci, nebo třeba netopýři, ale i hmyz. Provázanost sov na odumřelé dřevo se tak odehrává především ve formě hnízdění.

„Na Šumavě se můžeme potkat třeba s kulíškem nejmenším, který s oblibou využívá dutiny vytvořené strakapoudem velkým. Nebo sýce rousného, který využívá dutiny po datlu černém. Ten dutiny vytesává nejčastěji do narušených buků. Početnost šplhavců je tak limitující pro ty sovy, poněvadž je tam dostatek hnízdních dutin," vysvětluje ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.

Na Šumavě se vyskytují další druhy sov, jako kalous ušatý, výr velký, puštík obecný nebo puštík bělavý, jehož život je přímo vázaný na odumřelé kmeny stromů.

„Puštík bělavý hnízdí v přirozených dutinách, vyhnízdí ale i ve zlomech stromů. Nepotřebuje vysloveně uzavřenou dutinu, ale stačí mu vyhnívající kotlinka na vrcholu zlomu. Někdy hnízdí ve starých dravčích hnízdech, i na Slovensku, ale na Šumavě toto nemáme dosud zdokumentováno," doplňuje Aleš Vondrka.

Puštík bělavý je nejvzácnější šumavskou sovou. Izolované populace ve střední Evropě jsou pozůstatkem jeho rozšíření na konci poslední doby ledové. Dnes se odhaduje, že na Šumavě hnízdí a vyvádí mláďata už minimálně 15 až 25 párů. Napomohl tomu také projekt reintrodukce puštíka bělavého v letech 1991 až 1997, který v současnosti pokračuje sledováním stávající populace a její životaschopnosti. Pokud by však nebyl puštíkovi vytvořen životní prostor, tedy nezachovávaly by se doupné stromy, případně zlomy, které využívá, jeho výskyt na Šumavě by byl minimálně velmi problematický.

„Puštík bělavý je vázán na dutiny větších dimenzí, kterých je v běžné přírodě hospodářského lesa nedostatek. Pokud uměle nenavyšujeme tyto hnízdní příležitosti, například umisťováním budek, tak tam ptáci nejsou," doplňuje ornitolog.

Opět se ukazuje to, že odumírající nebo odumřelé stromy, je nutné ponechávat v lesích. Díky tomu, že je využívají různé druhy brouků, hub nebo ptáků tak nejsou mrtvé, ale naopak plné života.