Za zápisníku chrásteckého kronikáře: obecní pastýři

31. leden 2018

Obec Chrást leží severovýchodně od Plzně, sevřena mezi řekami Klabavou a Berounkou. Poprvé je připomenuta v listině krále Vác­lava I. z roku 1242. Za historií obce se ohlíží Zbyněk Blaheta v publikaci s názvem Chrást a podtitulem Ze zápisníku kronikáře. Přináší kromě jiného řadu vzpomínek a postřehů o obecních pastýřích.

Obecní pastýři bývali kdysi téměř v každé obci. Měli řadu povinností, ale také svá práva. Většinou bydleli v obecním domku, tak zvané pastušce. Zpravidla přízemní rou­bená nebo zděná stavba stávala na návsi nebo na konci vesnice, vnější úpravou i inte­riérem byla podobná příbytkům domkářů. Nechyběl zde ani chlév pro obecního býka, kozla nebo kance.

Na pastvu, pak košťata a zajíci

Brzy ráno prošel pastýř obcí a přitom troubil na pastýřskou troubu nebo práskal bičem. Od vrat statků se k němu sbíhaly skupinky zvířat, většinou ovcí. V letním obdo­bí, kvůli polednímu horku, zavedl dobytek do stínu stromů. Krávy se pásly dvakrát denně, okolo poledne je bylo nutné zahnat domů na dojení. Navečer už lidé na zvířata čekali a jejich návrat do daleka prozradilo cinkání zvon­ků.

Pastýřské trouby
Pastýřské trouby

Pastva probíhala od časného jara do zimy a ve větší míře se udržovala až do první světové vál­ky. Určitou dobu pokračovala dokonce i po založení zemědělských družstev. Povinnosti obec­ního pastýře bývaly různé. Kromě běžných činností každý rok odváděl určitý počet košťat, která pletl v zimě. Měl nadhánět za­jíce při honu, či držet noční hlídky.

Sejpka

Ku pomoci měl pastýř ovčáckého psa a většinou pásly i jeho děti. Dobytek vyháněli na obecní i selské pastviny, lada a úhory, po žních na strniska a po otavách i na louky. Dbali, aby dobytek nezaběhl do škody a nepřišel k úrazu. K večeru přiháněli stádo zpět na náves a dobytek se většinou sám odděloval a směřoval do vrat svého hospodáře. Za své služby dostával pastýř nevelký plat na penězích a pro obživu od jednot­livých hospodářů tak zvanou „sejpku", od kusu dobytka smluvené množství obilí, ponejvíce žita, někde při pečení bochník chleba a nějaké při­lepšení na svátky.

Zdroj:
Zbyněk Blaheta: Chrást. Ze zápisníku kronikáře. Obec Chrást 2014.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.