80 let železné opony. Na Šumavě jsou po ní stopy dodnes

Systém železné opony, která oddělovala svobodný západ od nesvobodného Československa, se dá považovat za dokonalý|foto:Jan Dvořák

Termín železná opona, tedy iron courtain, zazněl z úst britského premiéra Winstona Churchila v březnu 1946 ve Westminster College ve Fultonu, v americkém státě Missouri u příležitosti udělení čestného doktorátu. Churchil sám tento proslov nazval Opory míru, ale dnes je znám, jako Fultonský projev nebo jako řeč o železné oponě. Mimo jiné v něm zaznělo: „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla přes kontinent spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy - Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie.“

O železné oponě už ale hovořili jiní. Například Joseph Goebbels nebo K.H. Frank. Ale až zmiňovaný projev Winstona Churchila jasně pojmenoval, co mělo po roce 1948 následovat nejen v projevech, ale i fakticky.

Železná opona se na Šumavě začala budovat od roku 1948. Skutečně neprostupnou se stala až v letech 1952 a 1953, kdy neustávaly útěky lidí do svobodného světa. Vzniklo hraniční pásmo o šířce čtyř až deseti kilometrů, do nějž byl povolen vstup pouze na speciální propustku. Přitom rozlohou nebylo vůbec malé, tvořilo až 1,5 procenta rozlohy celého státu. Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt.

Připomínat si minulost je stále nutné. A připomínat si tu nedávnou, komunistickou, nevyjímaje|foto:Jan Dvořák

Území hraničního pásma, které hlídali příslušníci pohraniční stráže, bylo tvořeno třemi ploty. První, který byl asi dva metry vysoký, tvořila změť ostnatých drátů. Další plot, výšky 2,5 metru, byl od roku 1953 pod vysokým napětím 3 000 až 6 000 voltů. Mezinárodní stížnosti nakonec ale vedly k tomu, že od roku 1965 vysoké napětí v plotech už neproudilo. Poslední oplocení sloužilo jako zábrana zvěři, aby směrem od hranice nemohla proniknout k drátům, ve kterých bylo vysoké napětí. Pod ploty se nacházelo zorané pásmo o šířce cca 20 metrů, kde bylo možno snadno najít stopy a tedy i místo narušení zábrany.

Stále znatelný průsek bývalé železné opony nedaleko Českých Žlebů, který se dodnes využívá pro potřeby běžeckého lyžování|foto:Jan Dvořák

V roce 1970 ještě přibyla signální zábrana, tzv. signálka, která při dotyku narušitele informovala pohraničníky. Postupně přibývaly také pozorovací věže. Celý systém železné opony byl masivní a fungoval velmi dobře, bohužel. Počet lidí, kteří zemřeli při překonávání Železné opony v tehdejším Československu, dosahuje tří set a z nich desítky našly smrt na Šumavě. Umírali také pohraničníci, u většiny z nich byla důvodem nehoda, sebevražda nebo byli zastřeleni kolegou.    

Železná opona byla likvidována už v roce 1990, ale na Šumavě jsou její pozůstatky znatelné dodnes. Jsou to špatně zarůstající pásy podél cest, z nichž některé se v zimě využívají jako prostor pro lyžařské stopy.