Alena Anežka Gajdušková: Od antikvariátu k vlastním knihám

V plzeňském antikvariátu, jehož majitelkou byla téměř dvě desetiletí, měla Alena Anežka Gajdušková z Kasejovic přístup k zajímavým knihám, domácím a živnostenským receptářům. „Mně nesmírně bavilo v nich listovat, procházet je, studovat. Recepty, které mě zaujaly, jsem se později rozhodla vyzkoušet. Takto jsem nabírala zkušenosti přes 15 let a už toho bylo tolik, že to chtělo sepsat a vydat. Podělit se. Ne každý má tu možnost jako já dostat se k původním materiálům,“ objasňuje sběratelka starých receptů a rad, proč od čtení přešla k psaní knih.

Pochopitelně i jídelníček své rodiny rozšířila o nejeden z vyzkoušených pokrmů. „Začala jsem také chodit na plané byliny a využívat je při přípravě jídel. Je opravdu hodně možností, jak kuchyni obohatit,“ líčí s nadšením Alena Anežka Gajdušková, která nezůstala jen u receptů, „moc se mi líbí, jak naši předkové dokázali vystačit s málem a poradit si v běžném životě. Když jsem se potom seznámila s Alenou Scheinostovou a došlo i na sváteční dny, otevřely se nám opravdu nevídané možnosti, co se týká sběru materiálu.“ Výsledkem jsou knihy Vánoce našich babiček a Velikonoce našich babiček.

Tradiční sváteční pokrmy sytily v dřívějších dobách nejen tělo, ale také duši. Lidé byli přesvědčeni o jejich magických účincích, což jim pomáhalo zachovat si psychickou stabilitu. „Při své práci jsem se seznámila například s magickým velikonočním pokrmem ušelo, o jehož existenci jsem nevěděla. Začíná se vařit na Velký pátek, nejprve je to jednoduchá řídká polévka. Část se sní, část nechá. Druhý den se přidají vajíčka a třeba krupička, bylinky. A zase se část sní a část nechá. Třetí den se přidávají klobásy, slanina, uzené, smetana. Věřilo se, že tento pokrm člověku dodá sílu na celý rok,“ poznamenává Alena Anežka Gajdušková.