Alena Zemančíková: Jaké jsou letošní Smetanovské dny?

17. březen 2017
Publicistika

Téma plzeňského festivalu Smetanovské dny letos zní: „Světlo, stíny a tma v české kultuře 19. století". Festivalový program nabízí ještě příští týden množství programů. Alena Zemančíková shrnuje ve svém fejetonu dosavadní dojmy.

Smetanovské dny jsou festival, jehož program je převážně hudební, jeho pořadatelem je Plzeňská filharmonie. Připomíná se jím nejen osobnost Bedřicha Smetany, který zde pod patronací svého staršího bratrance konečně dokončil roku 1843 gymnasiální studia a začlenil se tu již jako skladatel drobných skladeb do hudebního života.

Název festivalu připomíná také sice méně slavného, ale pro Plzeň neobyčejně významného Josefa Františka Smetanu. Ten byl profesorem fyziky na zdejším gymnáziu, založeném tepelskými premonstráty, a mnohostranným reprezentantem osvícenství v Plzni.

23. až 25. února se konalo v Plzni už 37. mezioborové sympozium, konané v rámci Smetanovských dnů v Plzni. Plzeňská sympozia mají každý rok nové téma, letos to bylo Světlo, stíny a tma v české kultuře 19. století. Do tématu Světla, stíny a tma samozřejmě osvícenství patří a také mu bylo věnováno několik příspěvků.

Patřily mezi ně i příspěvky etnografické a z dějin techniky, tentokrát ve vztahu k osvětlení interiérů a ulic. K tomu je důležité si představit, jak velkolepým a riskantním dílem bylo zavedení svítiplynu a elektrického proudu do měst - a jak to nakonec byl výnosný podnik. Jaký velký časový rozdíl byl mezi osvětlením metropolí a maloměst, o venkovu ani nemluvě. Ve městě konání sympozia nelze nevzpomenout Františka Křižíka.

Hra světla a stínu samozřejmě souvisí i s rozvojem fotografie a kinematografie a samozřejmě také divadelního inscenování: osvětlení divadelního interiéru zásadně proměnilo režijní praxi, ale ovlivnilo i dramatickou a operní tvorbu.

V budově Západočeského muzea, jež je koneckonců rovněž produktem osvícenské vůle ke vzdělanosti, si u vchodu návštěvník může na požádání rozsvítit Křižíkovu obloukovku. Je zde také tematická výstava, kde se návštěvník éry digitálního fotografování mobilem seznámí s počátky snímání obrazu na světelnou desku i optickými divy jako kamera obscura a laterna magica. Významný prostor je věnován historii plzeňského gymnázia (v jeho budově dnes sídlí Studijní a vědecká knihovna) a jeho osvíceným pedagogům, mezi nimi i zmíněnému Josefu Františku Smetanovi.

Když se projde Křižíkovými sady až k Západočeské galerii, kde je na téma Světlo a stín další výstava, může se zastavit u velké nástěnné malby na štítové zdi jedné budovy. Jejím autorem je akademický malíř Vladivoj Kotyza, vznikla v roce 2001 a jsou na ní zobrazeny osobnosti spojené s dějinami Plzně od založení do 20. století.

Mezi postavami nechybí ani Bedřich Smetana, ani František Křižík, císař Rudolf II., který z Plzně vládl v temné době moru, Emil Škoda stál u prudkého rozvoje techniky a průmyslu, a jsou tu i postavy 20. století Josef Skupa, Jiří Trnka a Miroslav Horníček.

Malba má úroveň, humor i eleganci a turisté se u ní zastavují, i když většinu postav neznají. Na plzeňském Theatru mundi, jak se malba jmenuje, je také několik ženských postav, jedna tančí se Smetanou polku, jiná láká Trnku do kavárny, mezi osvícenými purkmistry jsou i nějaké ty matróny.

Žádná žena ale nemá jméno, o čemž mi svitlo až letos: snad by mohla být mezi politiky, králi, vojevůdci, vynálezci a umělci figurovat alespoň Eliška Krásnohorská, libretistka čtyř Smetanových oper, která prožila v Plzni 7 let a do plzeňského kulturního života byla všestranně zapojena. Zasloužila by si doplnit, jako skromná, trochu upjatá drobná postava slečny mezi dvaceti a sedmadvaceti lety.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.