Alena Zemančíková: Jméno Vlasty Chramostové nese nově piazzetta před chebským divadlem

13. prosinec 2019
Publicistika
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prostor před Západočeským divadlem v Chebu nese nově jméno piazzetta Vlasty Chramostové. Nedávno zesnulou herečku a disidentku připomíná pamětní deska na zdi divadla

Stále ještě se najde dost pamětníků, kteří vzpomínají na neradostnou dobu, kdy talentovaní umělci nesměli tvořit a působit v Praze. Lépe se jim dařilo na oblasti, kde nebyli tolik na očích. Třeba v divadle v Chebu, kde mimo jiné působila i talentovaná herečka a člověk mimořádných morálních kvalit, připomíná Alena Zemančíková

S velikou radostí jsem přijala zprávu, že 14. listopadu se v chebské knihovně konala beseda nazvaná Matka Kuráž v Chebu. Působení Vlasty Chramostové v chebském divadle na ní vzpomněli bývalý ředitel Západočeského divadla a režisér František Hromada, herečka Alena Svatošová a někdejší chebský dramaturg (a současný profesor DAMU) Milan Klíma.

O svém životě bez patosu

Vlasta Chramostová nedlouho před svými 92. narozeninami, 6. října 2019 zemřela; její jméno prolétlo sdělovacími prostředky a bylo tak připomenuto i těm, kteří ji nikdy na jevišti neviděli. Třeba v Národním divadle v Praze, kam se ve svých šedesáti letech po dvacetiletém zákazu vrátila a znovu se dokázala začlenit do složitého divadelního provozu.

Když si uvědomíme, co to je například herecká paměť a jak je pro herce na jevišti životně důležitá, a to nejen kvůli textu, ale i pro zapamatování jevištního aranžmá a vůbec pohybu po scéně, jakým fyzickým výkonem je dvouhodinový pobyt v plném soustředění a světlech reflektorů na velkém jevišti, je to nejen obdivuhodné, ale téměř nepředstavitelné.

Vlasta Chramostová se v osmdesáti letech rozloučila s divadelním jevištěm rolí Babičky v adaptaci románu Boženy Němcové, ale na umělecký život nerezignovala, vydala dvoudílné paměti To byl můj život, ve kterých podala vtipně, věcně a bez patosu svědectví o životě svém i společnosti od 50. let 20. století až do století jednadvacátého.

Cheb? Útočiště pronásledovaných

Vlasta Chramostová stála naposledy na jevišti v roli Matky Kuráže při zájezdové repríze v Lázních Jáchymově v roce 1973. Historie místa, kde byli na nucených pracích v 50. létech týráni i její disidentští přátelé, jako například spisovatel Karel Pecka, spolu s poslední příležitostí oslovit publikum z jeviště, daly té repríze tísnivý podtext. O tom hovořila herečka na besedě v komorním Déčku v roce 1990. Ale objevila se i na Přehlídce Divadla jednoho herce v roce 1993, kdy sehrála kompozici pohádek Boženy Němcové nazvanou Dobře tak, že je smrt na světě. Vždycky, při každé příležitosti a kontaktu, byla přátelská, kolegiální a byla s ní legrace.

Chebské divadlo, jedno z nejodlehlejších v Čechách i na Moravě, v dobách nejrůznějších zákazů činnosti poskytlo uplatnění několika vynikajícím osobnostem českého divadelního života. Nejvýznamnější z nich byl bezpochyby režisér Jan Grossman, ale patřili k nim i po roce 1968 zakázaní herci – alespoň dočasně.

Chebské divadlo má ale také jakýsi zvláštní dar vypravovat do velkého uměleckého světa začínající talenty. Všechny umělecké starty k budoucím úspěchům však musí být opřeny o pevný základ kolegů, kteří jsou v divadle trvale usazeni. Jejich schopnosti a profesionalita vytvářejí základní předpoklad k tomu, aby se mohly talenty rozvinout a vzniknout dobré inscenace.

Prostor před vstupem do budovy Západočeského divadla v Chebu byl rozhodnutím městského zastupitelstva pojmenován Piazzetta Vlasty Chramostové. Připomíná se tím nejen chebské účinkování významné herečky a disidentky, ale také fakt, že právě tady se shromažďovali po pražských listopadových událostech v roce 1989 občané a z balkónu nad elegantním sloupovým portálem jim prohlášení Občanského fóra sdělovali režisér Jiří Budínský a další lidé z divadla. Chebské divadlo se dovedlo vždy s nadějí dívat dopředu, i když třeba současná realita nebyla zrovna růžová. Věřím, že to umí stále.

autor: Alena Zemančíková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?