Alena Zemančíková: Proč voláme po vybíjení zvířat? Protože z přírody děláme pole a chlívek

Jen propuklo jaro, už v novinách čteme, že v našich lesích panuje nikdy nebývalý ruch, což ruší zvěř do té míry, že téměř všechny druhy přecházejí na noční způsob života, skrývají se před lidmi do míst, kde nenacházejí dostatek potravy, z toho důvodu hladovějí a zdravotně trpí. Myslivecké svazy v součinnosti s vládou uvažují o omezení vstupu do lesů, respektive o stanovení chráněných zón, kde by se zvěř mohla v klidu množit a vychovávat mladé.

Hluk v lese? Pila, čtyřkolka 

Zpráva mě překvapila. Moje zkušenost s pohybem v lese je taková, že nejvíc se v něm vyskytují lidé, opatřující si dřevo na topení. To je činnost, při níž člověk vydává skutečně nepříjemné zvuky (respektive vydává je motorová pila, kterou při tom používá), a pak je tu samozřejmě auto či traktor, kterým dřevo musí odvézt. To je hlavní účast člověka v lese v krajích, nevynikajících žádnou zvláštní turistickou atraktivitou. Dost velkou paseku pak také nadělají v lese houbaři na podzim, o něco menší borůvkáři v létě, ale z toho se les zatím vždy vzpamatoval (tedy až na ty poházené petky).

Jestli po lesích jezdí čtyřkolkáři, je to hrubý přestupek. Takové jízdy po lese hrozí zejména bývalým vojenským újezdům a pohraničnímu pásmu, kde byly cesty pro vojenské účely vyasfaltovány či na nich jsou položeny betonové panely. Na kole se po tom jede špatně, ale čtyřkolka to zvládne a ještě je jí to málo.

Žerou nám zisk? Zabít!

Kde vlastně tedy je ten nadměrný ruch, který ruší zvířata? No v horách, tam, kde se pořád mluví o tom, že je třeba přírodu zpřístupnit člověku, že důležitějším obyvatelem krajiny je člověk než tetřev nebo rys. Jen si vzpomeňme, jak ve sporu o Národní pak Šumava zastánci co nejmenšího rozsahu „prvních zón“ argumentovali tím, že Šumava má být rekreační zónou pro nejširší obyvatelstvo, protože právě tento program udrží životní úroveň stálých obyvatel Šumavy. A náhle si dokonce i vládní představitelé myslí, že je třeba chránit klid zvířat? Kéž to je nenásilný obrat k tomu, co se ještě nedávno muselo prosazovat občanským odporem!

Na druhou stranu ovšem lidé volají po povolení odstřelu vlků, protože ohrožují nejen jejich stáda, ale i děti (sic!), které aby se člověk bál pustit samy do lesa (opravdu věříme pohádce o Karkulce?).

V Právu ze čtvrtka 5. dubna vyšel článek s fotografií psa bojového plemene, jak nese v tlamě mrtvou vydru. Na svůj Facebook ji vyvěsil majitel psa z Tachovska a připsal k tomu „moje ryby mi nikdo krást nebude“. Když se ochránci přírody zajímali o to, kdo a jak zabil přísně chráněnou šelmu, bagatelizoval celou věc s tím, že jeho pes vydru nezabil, pouze našel a přinesl mrtvolu. Tomu ovšem nikdo nevěří, pes by nikdy nenesl nalezenou mrtvolu zvířete jako kořist. Jde totiž asi hlavně o ty ryby.

Ano, ryby jsou hospodářská zvířata. A hospodářská zvířata chováme začasté kvůli dotacím. Ryby chováme v rybnících jako slepice v drůbežárnách nebo prasata v prasečáku. Je jich v rybníce příliš, takže přitahují kormorány a volavky, kteří proto, že jsou ryby příliš blízko hladině, jich víc poraní než zkonzumují, a rybáři pak volavky a kormorány (ale i vzácné orly mořské, z jejichž návratu se – někteří, mnozí, doufám -  radujeme) střílejí a volají po zrušení jejich ochrany, protože jim páchají na jejich hospodářství škody. 

Kdyby ale to hospodářství bylo přirozenější, škody by nebyly tak veliké, a ani ti rybolovní ptáci by se tolik nemnožili, protože by jejich existence byla obtížnější. Vydra by byla obdivovaným a vzácným zvířetem, jehož výskyt v přírodě je cenným svědectvím o její mnohotvárnosti a dokonalosti. Jenže my z přírody děláme užitkové pole a chlívek pro hospodářská zvířata, a místo abychom změnili vlastní přístup, voláme po vybití zvířat.