Alkohol, nedochvilnost, nerespektování autorit. Odvrácená tvář Evy Olmerové

Zpěvačka Eva Olmerová náležela mezi hudebnice, které v šedesátých a sedmdesátých letech sklízely zasloužený obdiv. Písničkám byla schopná díky svému citu a osobitému pojetí vtisknout punc neopakovatelnosti. Psalo se o ní, že by při poslechu jejího zpěvu běhal člověku mráz po zádech, i kdyby zpívala telefonní seznam.

Vyprávění o nelehkém, strastiplném a dobrodružném životě některých muzikantů najdeme v knihách a článcích pojednávajících o osudech hlavně černošských jazzových hudebníků. Osudy Louise Armstronga, Charlieho Parkera, Bessie Smithové nebo Billie Hollidayové, o které byl dokonce natočen úspěšný film, jsou známé po celém světě. Ale i česká hudební scéna může ve své historii nabídnout nejeden smutný muzikantský osud. Bezesporu by mezi ně náležel život Evy Olmerové, kterou doslova z ulice angažoval do divadla Semafor jeho dramaturg Karel Mareš. Měl šťastnou ruku a zpěvačka si nejen v divadle, ale i díky dalším vystoupením získala značnou popularitu a uznání odborníků.

Odvrácenou stranou osobnosti Evy Olmerové však byl její způsob pojetí povinností, které hudbu nezbytně provázejí. Mám tím na mysli nedochvilnost, nedostatek respektu k autoritám a náklonost k alkoholu. A i když mohla s opravdovou zaujatostí a pravdivostí zpívat jazz, country, rokenroll nebo trampské písničky, pamětníci vyprávějí, jak bylo smutné pozorovat tak úžasný talent, který léty uvadal. Naštěstí po ní zůstalo množství skladeb.

autor: Zdeněk Raboch | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová