Astma u dětí: Může souviset s chlórem v bazénu?

Aniž si to uvědomujeme, obsahuje naše tělo uvnitř i na povrchu obrovské množství mikroorganismů. Většina z nich nám prospívá nebo přinejmenším neškodí, ale mohou se mezi nimi vyskytnout i škodlivé neboli patogenní. Odhaduje se, že jeden koupající se člověk může v bazénu zanechat zhruba miliardu mikroorganismů. Aby nedošlo k případnému šíření infekce, udržuje se v bazénech určitá koncentrace tzv. volného chlóru. Ten má silný biocidní účinek, ničí tedy mikroorganismy přítomné ve vodě.

Co jsou to „vedlejší produkty chlorace“?

Bohužel chlór nereaguje jen s mikroorganismy, před kterými nás má v bazénu chránit. Reaguje také s mnoha chemickými látkami, které se vyskytnou v jeho okolí. V bazénech se z těl návštěvníků, z jejich kůže, sliznic nebo vlasů uvolňuje mnoho organických látek, které jsou součástí zbytků potu, moči nebo kožního mazu. Ale do bazénu se mohou spláchnout také zbytky mýdla, sprchových šampónů a dalších druhů kosmetiky. Reakcí chlóru s těmito látkami vzniká široká škála chemikálií, kterým odborníci říkají vedlejší produkty chlorace (CBP – chlorination byproducts) a zatím jich objevili několik stovek. Samotný chlór a většina vedlejších produktů chlorace může postihnout výstelku neboli epitel horních cest dýchacích a zvýšit její propustnost pro alergeny.

Pozor na trichloramin!

Za nejproblematičtější z vedlejších produktů dezinfekce vody v bazénech jsou považovány chloraminy. Vznikají při reakci chlóru s dusíkatými látkami obsaženými např. v moči nebo v potu. Chloraminy jsou považovány za škodliviny, které způsobují podráždění očí, kůže nebo dýchacích cest.

O trichloraminu (neboli chloridu dusném) jste možná nikdy neslyšeli, ale patrně dobře znáte jeho zápach. Právě trichloramin je totiž zodpovědný za typický a nezaměnitelný pach bazénu, který lidé většinou nesprávně přisuzují samotnému chlóru. Vzhledem ke své nerozpustnosti ve vodě se plynný trichloramin uvolňuje do ovzduší. Může způsobit akutní podráždění spojivek a vyvolat slzení, kašel nebo obtížné dýchání. Působí i na jemné dýchací cesty, kde může docházet k zánětům nebo k projevům astmatu. Při dlouhodobém vystavení je považován za rizikový faktor pro vznik astmatu a dalších alergií.

Může astma souviset s chlórem v bazénu?

Už několik desetiletí je znám výskyt dýchacích potíží a alergií u závodních plavců, kteří trénují v krytých bazénech. Ve studiích, které sledovaly zdraví plavčíků a dalších zaměstnanců bazénů, se následně prokázalo, že jsou vystaveni vyššímu riziku astmatu a některých dýchacích potíží. Jiné studie nalezly spojitost mezi výskytem astmatu a ekzému u dětí a mezi počtem bazénů nebo množstvím chlóru v pitné vodě.

Mnohem později byla provedena studie, která studovala u rekreačních plavců možnou souvislost mezi ovzduším s obsahem chlorovaných látek a možnými zdravotními problémy.

Bazén, děti a astma?

Zajímavé je, že v případě dětí byla možná souvislost objevena náhodou, když v Belgii odborníci sledovali vliv chronických účinků znečištění ovzduší na dýchací ústrojí školních dětí ve věku 6 až 12 let. Nečekaně objevili silnou souvislost mezi koncentrací speciálních proteinů v těle, která stoupala v závislosti na době, kterou děti se školou strávily v krytém bazénu s chlorovanou vodou.

Limity pro chloraminy v bazénech
Obsah chloraminů ve vodě bazénů se sleduje nepřímo, sledovaným ukazatelem je tzv. „vázaný chlór“. Pro ovzduší bazénů je doporučena limitní hodnota trichloraminu ve výši 0,5 mg/m3, přičemž provozovatelé bazénů by měli usilovat o dosažení co nejnižší hodnoty. Státní zdravotní ústav doporučuje, aby měření byla prováděna v nejméně příznivou dobu (v době vysoké návštěvnosti, v zimním období, kdy se méně větrá) a v místech, kde lze předpokládat vyšší uvolňování trichloraminu, jako jsou vířivky, bazény s vodními atrakcemi nebo s vyšší teplotou vody.

Teprve následná analýza údajů téměř dvou tisíc belgických dětí ukázala, že výskyt astmatu je silně spojen s návštěvností bazénu. Podle odborníků byla tato souvislost nejsilnější, pokud se hodnotila celková návštěvnost bazénu od narození do první třídy základní školy. Asi nepřekvapí, že riziko zvyšovala také případná kombinace návštěvnosti bazénu s výskytem v prostředí s cigaretovým kouřem. V pozdějších studiích belgičtí odborníci sledovali také přítomnost tzv. vedlejších produktů chlorace v ovzduší bazénů a došli k závěru, že právě tyto látky by mohly přispívat k rozvoji astmatu, zejména v případě malých dětí.

Za rizikové faktory jsou považovány vyšší teplota v bazénech pro malé děti a také silnější znečištění těchto vod organickými látkami, což vede k vyšší tvorbě a uvolňování nežádoucích chlorovaných látek. V průřezové studii pak odborníci porovnali skupinu dětí, které se zúčastňovaly plaveckého programu pro nejmenší, s kontrolní skupinou, která na plavání nechodila. U dětí z plaveckého výcviku nalezli významné snížení hladiny proteinu považovaného za indikátor neporušenosti výstelky dýchacích cest a také vyšší riziko výskytu astmatu a opakovaných bronchitid neboli zánětů průdušek.