Atrapy. Další z kriminálních příběhů klasika žánru Jiřího Marka. Jde v něm o dynamitové nálože a také o jednu moc pěknou paničku

Jiří Marek (1914-1994) vystudoval češtinu a němčinu na pražské filozofické fakultě. Po ukončení vysokoškolských studií učil  v jižních a východních Čechách a nakonec v Praze, kde v polovině 40. let zůstal natrvalo. V roce 1945 vstoupil do KSČ. Pracoval jako redaktor Lidových novin, Rudého práva, jako šéfredaktor časopisu Svět sovětů, ve druhé polovině 50. let byl ústředním ředitelem Československého státního filmu. V 70. a 80. letech působil na katedře české a slovenské literatury na své alma mater.

Jeho prvním románem vydaným časopisecky jsou Lidé z Poljany (1937), námět pro něj vytěžil ze své studentské cesty na Podkarpatskou Rus. 

Prvním knižně vydaným románem je baladicky laděná próza Muži jdou v tmě (1946), příběh o tragickém osudu skupiny parašutistů, kteří přistáli na špatném místě. Za druhé světové války se odehrává i román Vesnice pod zemí (1949). Stěžejním dílem Jiřího Marka je román čerpající z historie jeho rodiny Můj strýc Odysseus (1974) o životní cestě svérázného majitele pohřebního ústavu v dobách rozkládající se habsburské monarchie. Podle tohoto románu vznikla i stejnojmenná rozhlasová četba. Největší popularitu Jiřímu Markovi ovšem přinesly detektivky z meziválečné Prahy sebrané do tří knížek - Panoptikum starých kriminálních příběhů (1968), Panoptikum hříšných lidí (1971) a Panoptikum Města pražského (1979). Zásluhu na tom bezpochyby má i filmové zpracování řady těchto příběhů. Originální zápletky, nostalgická atmosféra první republiky, páni inspektoři a jejich galérka, osobitý humor – to všechno mají čtenáři, diváci i rozhlasoví posluchači na Markových pražských retrodetektivkách rádi. Všechny volně vycházejí ze skutečných případů, autora k jejich napsání inspirovaly soudničky novináře Františka Gela.