BáSnění Luďka Markse

Luděk Marks (nar. 1963) – básník druhé vlny českého undergroundu, životně spojený s proudem české dekadence. Je zastoupen v antologiích Už na to seru, protože to mám za pár (Výběr z prvních básnických knížek autorů narozených v 50. a 60. letech, editor Andrej Stankovič; Edice Expedice, svazek 203, Praha 1985) a v Almanachu básníků pražského undergroundu – 9× Kontra (editor Luděk Marks; Praha, 1987). V letech 1987–1992 byl redaktorem časopisu Vokno. Jeho verše zhudebnil např. David Koller nebo Vladimír Mišík. Pro jeho poetiku je typické propojování katolických motivů a vázaného verše s motivy prázdnoty a beznaděje.

Doposud mu vyšla sbírka veršů Stín svícnu (1994). Druhou sbírku Pod hadí kůži (Host, 2017) vydal s velkým časovým odstupem. Využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy. Dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s J. H. Krchovským, prověřil čas. Pod sebeironickým šklebem je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech sahá Marks po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“.

Jako dokumentátor archeologických nálezů přispěl do několika odborných publikací, pracuje v Muzeu města Ústí nad Labem. Žije v Teplicích.