Běh do svých padesáti let nenáviděla. Teď ho miluje a píše o něm knížky

28. prosinec 2015

Mluvit o věku žen je neslušné, ale v tomto případě musíme hned na úvod udělat výjimku. Představíme vám ženu, které se těsně před padesátými narozeninami doslova obrátil život na ruby díky obyčejnému běhání. Že „ani po padesátce není pozdě“ je i podtitul její knihy s názvem Když se dáma rozběhne.

Syndrom opuštěného hnízda. Tak říkají psychologové odborně oné chvíli, kdy se do světa rozlétnou dospělé děti. Stejný a přirozený osud stihl i manžele Součkovy, rodiče dvou dcer a jednoho syna. Právě, když se Zuzaně blížila padesátka.

Na start životní deprese, řekli by psychologové, bylo zaděláno. Zuzana ale, byť od malička sportovní analfabet, nezačala řešit nudu a prázdný domov jídlem, které odjakživa miluje, ale během. Jak to dokázala?

Sama říká, že to bylo jako zásah bleskem. Jednoho dne dostala chuť se trochu proběhnout požádala svého manžela, aby ji vzal sebou ven. Její muž se celý život sportu intenzivně věnuje a ona se jeho snahám vytvořit z ní ideální ženu sportovkyni až dosud vytrvale a úspěšně bránila.

I vzal ji tedy sebou ven. Po návratu měla jasno. Začala pozvolna a pravidelně běhat. Nejprve tři kilometry prokládané chůzí. Třikrát týdně. Postupně jí běh bavil víc a víc. Objevila novou drogu a životní směr.

Protože Zuzana ráda píše a celý život pracovala hlavně hlavou, o zajímavé myšlenky a postřehy, které se rodily při stále častějších a delších bězích, nebyla najednou nouze

Protože Zuzana ráda píše a celý život pracovala hlavně hlavou, o zajímavé myšlenky a postřehy, které se rodily při stále častějších a delších bězích, nebyla najednou nouze. Dala na rady známých a začala vést vlastní blog na běžeckých internetových stránkách. A světe div se, v padesáti letech se stala úspěšnou blogerkou.

Její rady a tipy četli podobní sportovní analfabeti, které svými postřehy motivovala dopředu. Rozběhnout se. Třeba jak vůbec začít a co obléct na sebe. Záhy se jí podařilo v jedné internetové blogerské výzvě stát se nejúspěšnější blogerkou.

Když se dáma rozběhne

Z ceny, kterou vyhrála, by ještě před pár lety dostala přinejmenším doživotní tik, možná infarkt. Teď se radovala jako malé dítě. Účast na půlmaratonu v dalekém San Franciscu v Americe. S chutí si ho zaběhla. Tím příběh Zuzany Součkové nekončí. Netrvalo dlouho a jejího spisovatelského talentu si všimlo knižní nakladatelství.

Foto z účasti na půlmaratonu v dalekém San Franciscu v USA

Slovo dalo slovo a výsledkem bylo vydání knihy. První knihy o něčem, o čem ještě před padesátinami neměla Zuzana ani tušení, že by ji mohlo někdy bavit. O obyčejném běhu. A jak nám prozradila, chystá knižní pokračování.

Ono obyčejné běhání je podle Zuzany ve skutečnosti všelékem. Ať se jde proběhnout s jakoukoliv náladou, domů se vrací plná endorfinu a s úsměvem. Jak tedy začít s běháním?

„Je to v hlavě, i chuť k běhání si dokážeme sami naprogramovat. Důležité je být spokojený sám se sebou a skutečně chtít. Radost a spokojenost vám přinese každý, i ten nejpomalejší běh na čerstvém vzduchu.“

Kniha Zuzany Součkové o běhání už oslovila desítky, možná stovky žen, ale dokonce i mužů. I dnes Zuzana běh miluje. I když o různá zranění a běžecké nemoci v její kariéře běžkyně středního věku nebyla nouze. Letos slaví své šesté běžecké narozeniny. Kolik jí tedy vlastně je? To si spočítejte sami. Přece jen mluvit o věku dámy se nesluší. Ani té, co se rozběhla.

autor: Pavel Halla
Spustit audio