Blesk udeřil do četnické přilby. Mladý šumavský strážmistr neměl šanci

Strážmistr Jindřich Vrabec|foto:Jan Dvořák

Pravděpodobnost toho, že do vás uhodí blesk je 1 : 3 000 000. Tedy dost malá, ale stává se. Podle statistik v České republice udeří blesk v průměru do tří ař pěti lidí. A ze statistik ještě jeden důležitý údaj – úder bleskem v průměru přežije 60 až 70 procent zasažených. Ovšem toto jsou statistiky vztahující se k posledním letům. Když se podíváme na to, kolik lidí v Česku zemřelo po úderu bleskem od roku 1919 až do dnešních dnů, zasáhne nás velké číslo – kolem 1800 lidí. To představuje v průměru 17 úmrtí ročně. Platí to, že čím hlouběji jdete do české historie, tím větší je počet obětí. Důvodů, proč si blesky v minulosti vybíraly více lidských cílů, je několik. Zásadní byla ignorace hromosvodů a také to, že v první polovině 20. století značná část obyvatel pracovala v zemědělství pod širým nebem. Náhlá bouře nad polnostmi se pak občas změnila v tragédii.

Prvorepublikoví strážníci ve službě nosili kovovou přilbu. Nosil ji také mladý strážmistr Jindřich Vrabec, který pocházel z obce Svratouch u Hlinska. Na Šumavu, na četnickou stanici do Českých Žlebů, byl převelen v listopadu 1924. O čtyři roky později, když mu bylo pouhých 31 let, měl 30. června noční službu. Mezi devátou a desátou hodinou večerní začala bouřka. V tu dobu se Jindřich Vrabec pohyboval u osady Krásná Hora, asi 800 kroků od Kriegova hostince. Mladý četník se pravděpodobně chtěl do hostince před nepřízní počasí schovat, ale bohužel, v jednu chvíli jej totiž zasáhl blesk do hřbetu služební přilby. Muž byl na místě mrtvý.

Tento kuriózní příběh neunikl dobovému tisku. Týdeník Čech ho 4. srpna roku 1928 popsal takto: „Četník musí i za horka choditi s obtížnou přílbou. To ovšem působí bolení hlavy a jiné zdravotní poruchy a činí jim jejich těžkou službu ještě nesnadnější. Při služební obchůzce byl zabit bleskem četnický strážmistr Vrabec ze stanice Šleb na Šumavě; blesk zasáhl přední kovovou část jeho přílby, po kování sjel do levého ramena a tělem do země. Tragickou jeho smrt oplakává vdova se třemi nezaopatřenými dětmi.“

Smrt mladého muže oplakávala nejen jeho manželka a tři děti, ale všichni obyvatelé Žlebů a okolí. Ještě ten rok 28. září byl v místě tragédie slavnostně odhalen pomník na jeho památku. Jenže v rozjitřených dobách konce 30. let byl původní památník zničen nejspíš sudetskými Němci. V dobách komunistické zvůle, kdy byla západní československá hranice obehnána neprostupnou železnou oponou, nebyla obnova památníku možná. Hned po roce 1989, když hranice zmizela a lidé se opět dostali až na hranice, byl památník Jindřicha Vrabce v místě tragédie obnoven.