Boj o perlorodku říční na Šumavě pokračuje

Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který obývá spíše chladnější potoky s nízkým obsahem živin s pískovým nebo štěrkovým dnem. Když ji uvidíte na obrázku, řeknete si prostě obyčejná škeble, jenže perlorodka je opravdu trochu jiný živočich. Minimálně v tom, že umí produkovat perly, což byla v minulosti její záhuba. Ve středověku totiž byly perly opravdu drahou komoditou a jejich sběr byl v rukou vrchnosti. Poddaným byl lov perlorodek přísně zakázán. Perlový pych se trestal pranýřem, oslí jízdou i peněžitými tresty. Nařízení Švihovských z Rýzmberka v 15. století hrozí samozvaným lovcům perel dokonce šibenicí. Toto nařízení mělo pragmatický důvod – s perlorodkami se dalo zacházet opatrně a prohlížet je jen opatrným pootevřením lastur tak, aby nebyly usmrceny. Jenže pytláci je rozřezávali nebo trhali napůl, což bylo na mnohých místech příčinou vyhubení perlorodky říční.

Perlorodka říční|foto:Petr Hůla, Správa NP Šumava

V 18. století se sběr perel přestal vyplácet, jenže přišly další pohromy – například stále větší znečišťování potoků a řek. Dopadlo to tak, že z původně relativně hojného tvora, který se vyskytoval snad v každé horské bystřině se stal celosvětově ohroženým živočichem. Na Šumavě, respektive v povodí Vltavy se první záchranné aktivity pro perlorodku začaly odehrávat ještě před vznikem Národního parku Šumava.

„Na konci 80. let se dělal průzkum na přítocích Vltavy na Vltavě a zjistilo se množství perlorodek jsou velmi řídké a že například na Křemžském potoce, což je přítok Vltavy je sice nějaká malá populace, ale podle prázdných schránek to vypadá, že hodně vymírá. Proto v devadesátém roce, ještě před vznikem národního parku, byl uskutečněn záchranný transfer z vltavské populace pod Dobrou. Tam se perlorodky přenesly – bylo jich přes sedm set. Od 90. let se perlorodky začaly uměle odchovávat," vysvětlila bioložka Správy Národního parku Šumava Eva Zelenková.

Úsek Teplé Vltavy od Soumarského Mostu k ústí Volarského potoka je pro život perlorodky téměř ideální. Je zde dostatek potravy a čistá voda. Vhodnou řekou pro život perlorodek je také řeka Blanice v úseku protékajícím chráněnou krajinnou oblastí. Na perlorodky je to dokonce naše nejbohatší řeka. Jenže i tady její stavy výrazně klesají. Před třiceti lety se jejich počet v řece Blanici odhadoval na zhruba 115 tisíc.

„Teď jich je tam asi 10 tisíc, proto se i na Blanici v současné době přistoupilo k aktivnímu posilování populace, protože ten počet klesl tak nízko, že je obava, že by tyto populace mohla zaniknout," zmiňuje negativní trend Eva Zelenková. Perlorodka je totiž velmi citlivý druh, který velmi rychle reaguje na jakékoli znečištění toku a také na změny, které se dějí v jeho povodí.