Bolevecká náves v Plzni: zvláštní vesnická oáza uprostřed panelového sídliště

4. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Navození pocitu starých časů zažijete na Bolevecké návsi

Bolevecká náves je součástí města Plzně. Nebylo tomu ale tak vždy. Tak, jako další okrajové části města, se k Plzni tato osada přidala až postupem času. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, unikátní je však to, že zde dodnes můžeme obdivovat některé dochované stavby a že tu na nás i dnes může dýchat kus historie, ač okleštěná panelovými domy.

Bolevecká náves je pozůstatek někdejší osady Bolevec, která je poprvé doložena v roce 1382. V současnosti se jedná o městskou památkovou zónu se zcela, nebo alespoň zčásti dochovanými stavbami ve stylu takzvaného lidového klasicismu. „Náves je takovou až trochu bizarní vesnickou oázou uprostřed panelového sídliště Bolevec, které zde bylo na přelomu 70. a 80. let postaveno,“ popsal místo ředitel Etnologického ústavu Akademie věd České republiky Jiří Woitsch. Bolevec si zachoval zemědělské jádro i v dobách industrializace a také v roce 1942, kdy se připojuje k městu Plzni jako vůbec největší vesnice v Čechách.

Nejznámější a nejcennější stavbou zde je pravděpodobně Matoušův statek s číslem popisným 1. Od roku 2008 je objekt národní kulturní památkou a jedná se o zemědělskou usedlost prvně doloženou kolem roku 1630, přičemž její původní část pochází pravděpodobně již z dob středověku. Statek se skládá z několika budov a sýpky.

Původních usedlostí se na Bolevecké návsi nacházelo celkem deset. Dnes je z nich většina odstraněna, nebo alespoň radikálně přestavěna. „Ty cennější jsou dochovány čtyři, část z nich je umístěna po okrajích trojúhelníkové návsi,“ řekl Woitsch. Na návsi se také dodnes nachází původní pramen, který byl u vzniku celé osady, a to v podobě poměrně moderně vyhlížejícího rybníčku. Najdeme zde i čtyři boží muka, která sem však byla umístěna až druhotně ve chvíli, kdy se z tohoto místa stala chráněná oblast. „Původně stála na různých křižovatkách cest tady v okolí, v prostoru, kde dnes stojí to panelové sídliště,“ dodal Jiří Woitsch.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová