Bolevecké rybníky se potýkají s nedostatkem vody. Pomoci by mohl speciální projekt

20. únor 2018
Velký Bolevecký rybník

Voda pro Bolevák je název projektu, který by měl zajistit zlepšení situace unikátní Bolevecké rybniční soustavy v Plzni. Trápí ji totiž nedostatek vody.

Unikátní Bolevecká rybniční soustava v Plzni má málo vody, včetně Velkého Boleveckého rybníka, který je neoblíbenějším rekreačním místem Plzeňanů. Ten má hladinu zhruba o 30 centimetrů níž, než by měla být. Velká část povodí, které soustavu rybníků napájí, je zastavěná a odkanalizovaná na městskou čistírnu odpadních vod. A tam jde i veškerá dešťová voda ze střech a zpevněných ploch.

Zlepšit by to měl projekt Voda pro Bolevák. Přišel s ním hydrobiolog Jindřich Duras, který pracuje na Povodí Vltavy. V podstatě jde o to, naučit se s dešťovou vodou hospodařit a alespoň část jí vrátit do soustavy rybníků.

„Sídliště Lochotín a Bolevec zaujímají 22 procent rozlohy povodí celého rybníka. Z 22 procent ta voda odteče ze všech chodníků, parkovišť, silnic, ze všech střech panelových domů na čistírnu odpadních vod," řekl Jindřich Duras.

Čistírna má při silném dešti problém dešťovou vodu rychle vyčistit. Funguje v ní sice systém retenčních dešťových zdrží, které zachytí velké množství této vody. Když přestane pršet, čistírna si ji přičerpává a tak ji také přečistí. Podle hydrobiloga Jindřicha Durase takový systém jiná města nemají, ani to prý ale nestačí. „Pořád zůstane hodně vody v tom náhlém přívalu, kterou prostě už ta čistírna nezvládne a tahle voda je tzv. odlehčená - tady v tom případě do Berounky," doplnil Duras.

Jenže to není čistě dešťová voda. Je naředěná splašky, protože přišly na čistírnu jedním potrubím. A je v ní tedy všechno možné, včetně zbytků léčiv nebo domácí chemie, což ohrožuje vodní ekosystémy.

Situaci často komplikuje špatná urbanistika a nedostatky v architektuře

Jindřich Duras vidí problém v tom, že většina parkovišť, silnic nebo chodníků má sklon jinam, než do zelené plochy. Voda jde místo do zeleně do kanalizace a nemá šanci ani zlepšit mikroklima na sídlištích, ani zásobovat rybníky. A podobné je to i se střechami.

„Dešťové svody vedou středem panelových domů a ještě pod domem se míchají, aspoň ve většině případů, se splaškovou vodou. A pokud se chcete nějak nabourat do suterénu takového panelového domu a nějak tam tu vodu odvětvit, tak je to strašně těžké. Navíc k tomu potřebujete souhlas společenství vlastníků jednotek a tam vždycky najdete někoho, kdo řekne, že to je blbost a že s tím nechce mít nic společného a vy už si na tu vodu nesáhnete. Je prostě strašně snadná věc udělat něco špatně a neuvěřitelně drahé, náročné a obtížné je to zase vylepšit zpátky," vysvětloval komplikovanou situaci Jindřich Duras.

Změnit to je podle Jindřicha Durase záležitost na další desítky let. A je potřeba postupovat systematicky. Základem je vytvořit plán, který stanoví, kde je vody nadbytek a kolik se jí dá získat, když někam spadne. Dále je třeba také stanovit, jak velké potrubí bude zapotřebí a kudy povede, což může být podle Durase opět problematické. Není totiž možné vést potrubí kdekoliv, v zemi jsou často zakopané kabely nebo také vodovod či plynovod.

Prvním krůčkem jsou zelené střechy. Tři rozsáhlé střešní plochy by se mohly zazelenat na čtvrté základní škole na Lochotíně.