Čekání na budoucnost: globální změna klimatu a lesy střední Evropy, tokamak ITER a termojaderná vize
Budoucnost našich lesů (4:57) – Příběhy s pětkou: Bratři Lumièrové (17:44) – Kniha měsíce: Řím antituristický (22:19) – Termojaderná fúze, 2. část: Tokamak ITER (26:11)
V úvodním přehledu zajímavostí se spolu s larvami jednoho druhu potemníků budeme prokousávat syntetickými polymery, podle DNA z trusu spočítáme slony pralesní z afrických deštných lesů, zauvažujeme nad problémem s poškozenou startovací rampou pro ruské pilotované lety na kosmodromu Bajkonur, představíme první čistě jihokorejskou kosmickou raketu Nuri a spočítáme bouřkové události na Marsu, zaznamenané vozítkem Perseverance.
Letokruhy a budoucnost našich lesů
Jaký vliv bude mít globální klimatická změna na růst stromů v lesích mírného pásma, konkrétně ve střední a jihovýchodní Evropě? Původně se předpokládalo, že postupné oteplování v našich krajích jen prodlouží vegetační období a stromy získají více času k růstu; tedy i k tvorbě dřevní hmoty. Jak ale ukazují dlouhodobé modely, situace v budoucnu tak růžová nebude. Pokud letní sucha přesáhnou jistou míru, růst stromů se zpomalí tak, že vzniklou ztrátu už ve zbytku roku nedoženou. Že jim to neprospěje, to je nabíledni.
Vlivem klimatické změny na růst stromů se zabývala odborná studie, publikovaná koncem října letošního roku v odborném časopise Nature Communications. Jejím hlavním autorem byl Jan Tumajer z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Studie:
Tumajer, J., Kašpar, J., Altman, J. et al. Longer growing seasons will not offset growth loss in drought-prone temperate forests of Central-Southeast Europe. Nat Commun 16, 9535 (2025)
Mezi spoluautory studie najdete také dendroekologa Jiřího Lehejčka z Katedry i Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, se kterým jsme si o výzkumu povídali.
Vědci v jeho rámci analyzovaly vzorky, odebrané z několika desítek tisíc stromů. Pro tvorbu dlouhodobějšího modelu s výhledem třeba až do konce století bylo v rámci studie nutné vyjít z přesných dat. Byly mezi nimi třeba meteorologické záznamy; co se stromů týče, opírali se autoři studie především o data, získaná z letokruhů.
Co všechno se z nich dá vyčíst, a co především zajímalo naše vědce? S narůstající intenzitou klimatické změny, která se v našich podmínkách bude projevovat mj. letním suchem, dojde v jednu chvíli k bodu zlomu. K okamžiku, kdy už stromy letní propad svého růstu v daném roce nevykompenzují. Kdy k tomu dojde? Podle modelů řádově za pár desetiletí, třeba za padesát let. Dá se s tím už dnes něco udělat?
Tokamaky JET a ITER …a co dál?
Výroba elektrické energie prostřednictvím termojaderné fúze, procesu, při kterém dochází ke slučování atomových jader, je vytouženým cílem jaderných fyziků i energetiků. Bohužel cílem stále ještě vzdáleným. Mohou za to technické výzvy, kterým čelíme. Něco jsme si o tom řekli už před týdnem – abychom mohli termojadernou fúzi použít jako zdroj energie, musíme ve fúzním reaktoru dosáhnout teploty vyšší než sto milionů stupňů, při níž se vložené palivo mění v plazma. V pozemských podmínkách jsou nejvhodnějším palivem deuterium a tritium, tedy těžký a supertěžký izotop vodíku, jejichž reakcí ve vysokoteplotním prostředí vzniká jádro helia a neutron. Musíme se však snažit plazma udržet co nejdéle.
V současnosti se zkoušejí dvě metody, jak toho dosáhnout – inerciální a také magnetická, kterou reprezentují stelarátory a mnohem známější tokamaky, jejichž hlavní součástí je velká vakuová reakční komora ve tvaru prstence, v níž se udržuje silné magnetické pole. Ve světě už byla postavena a v současnosti se i testuje řada malých experimentálních tokamaků a buduje se jeden opravdu velký – tokamak ITER ve francouzském Cadarachi.
Většina experimentů, které až dosud probíhaly ve stavu magnetického udržení plazmatu, zatím nepracovala s deuteriem a tritiem a nestudovala přímo fúzní reakce. Nebylo to totiž nutné. Výjimky ovšem existují. Jednou z nich byl evropský tokamak JET, který byl v provozu do roku 2023 – ve Velké Británii, konkrétně v Culhamském centru pro fúzní energii v Oxfordshiru. Hovoří jaderný fyzik Vladimír Wagner z oddělení fyziky těžkých iontů Ústavu jaderné fyziky Akademie věd České republiky v Řeži u Prahy. Největším a zřejmě nejdražším vědeckým zařízením dneška je experimentální termonukleární reaktor – tokamak ITER, který se buduje ve francouzském Cadarachi. V jaké fázi se tento obří projekt nachází, a co se od něj očekává?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
