Česalova studánka v Plzni není studánka, je to staré důlní dílo

1. květen 2026

Najdete ji v Plzni kousek od Tyršova mostu. Může být příjemnou zastávkou vaší procházky do Meditační, nebo Luftovy zahrady. Její historie vás překvapí, desítky let zůstávala zapomenutá. Česalova studánka není studánkou v pravém slova smyslu.

Česalova studánka se nachází na pravém břehu Radbuzy asi 150 m po proudu od Tyršova mostu. Od roku 1969 je součástí státní monitorovací sítě podzemních vod, plzeňská pobočka Českého hydrometeorologického ústavu sleduje a vyhodnocuje vydatnost a jakost jejího pramene. V roce 2025 ČHMÚ přistoupil k celkové rekonstrukci studánky za účelem umístění přístrojů k automatizovanému měření potřebných parametrů. A jeho pracovníky čekalo po zbourání původního zazdění velké překvapení.

„Vypadalo to jako malá jeskyňka. Hladina byla až ke stropu a nebylo zřejmé, že to pokračuje další desítky metrů,“ líčí své první dojmy hydrolog Daniel Vlnas, „tohle nikdo nečekal, ta paměť se ztratila. Nikdo nevěděl, neříkal, že tady je štola. Pro všechny to byla studánka.“ Následný výzkum ukázal, že se jedná o štolu dlouhou asi 60 m. A až po usilovném pátrání se podařilo v historických zdrojích dohledat, že na místě se v polovině 19. století těžil pyrit a vyráběl vitriol, tedy kyselina sírová.

Při procházení starých dokumentů a knih se navíc ukázalo, že Česalova studánka byla s největší pravděpodobností skutečně pojmenována podle pana Česala. „Tradovalo se, že název souvisí se zdejším pěstováním chmele, že původně to byla studánka V Česníkách a zkomolením je Česalova. V jedné z publikací jsem se ale dočetl, že v roce 1932, kdy se boural starý ocelový most, tady jistý pan Česal z Doudlevec upravil pramen chutné vody. Ale ani tam nebylo uvedeno, že tady byl ten důl,“ vypráví Daniel Vlnas.

V současné době už voda z Česalovy studánky není pitná. Nicméně jedná se o klidné zákoutí u řeky, kde si při svých procházkách a výletech rádi odpočinete. Dostanete se sem po pěšině vedoucí od schodů z Tyršova mostu, cestou minete zarostlé žulové patníky a zbytky pilířů původního mostu. Zurčí tu voda, ševelí listy stromů a cvrlikají ptáci. A někdy i štěbetají děti z lesní školky.

Prohlédněte si video z průzkumu štoly, která je nyní opět až po strop zalita vodou.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.