České filmy ovládly Plzeň. Festival rozdal Zlaté ledňáčky
39. ročník filmového festivalu Finále Plzeň navštívilo během šesti dnů 17 827 diváků a do západočeské metropole dorazilo přes 1 200 akreditovaných hostů. Návštěvníci zhlédli více než stovku snímků a mezinárodní i studentské poroty rozhodly o držitelích festivalových cen v celkem čtyřech soutěžních kategoriích.
Hlavní festivalovou trofej za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film získal snímek Milovník, ne bojovník režisérky Martiny Buchelové, u něhož porota ocenila zpracování tématu dospívání. V kategorii dokumentů zvítězil snímek Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato, zaměřený na téma závislosti v rodině. Mezi televizními a internetovými projekty získala Zlatého ledňáčka historická minisérie Gerta Schnirch v režii Tomáše Mašína a v kategorii krátkometrážních studentských filmů uspěl snímek Věž režisérky Marie-Magdaleny Kochové.
Filmový program nabídl celkem 151 projekcí, z nichž čtyřicet bylo beznadějně vyprodaných a dalších dvanáct pořadatelé museli pro velký zájem přidat. Největší divácký ohlas zaznamenaly snímky Léčivé účinky sebeklamu, Bára Basiková, Pramen a komediální drama Chica Checa režiséra Šimona Holého, které navíc získalo i obnovenou Diváckou cenu. Dvě desítky titulů byly v Plzni uvedeny v premiérách či předpremiérách.
Vedle filmových sálů nabídl festival také bohatý doprovodný program. Návštěvníci se zúčastnili debat magazínů Vogue a Respekt, Filmového kvízu, výstavy nebo setkání s tvůrci úspěšného seriálu Zrádci. K nevšedním zážitkům patřila speciální projekce v Korandově sboru a večerní koncerty lokálních DJ’s. Pro filmové profesionály byl po celou dobu akce připraven sedmidenní odborný program.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.