Chutnají vám Štramberské uši? Perníkový výrobek se podle pověsti peče jako památka na porážku Tatarů, kteří v pytlích uchovávali uříznuté uši zajatců

V roce 1241 do Štramberku doletěla zpráva, že se krajem ženou hordy Tatarů. K smrti vyděsila každého, kdo ji slyšel. Statisíce krutých válečníků s rozježenými vousy, divokýma, šikmýma, zlýma očima a s pestrobarevnými turbany na hlavách za sebou nechávali strašnou spoušť. Vypalovali města, drancovali a vraždili pokojné obyvatelstvo. Už z dálky se zem zlověstně chvěla dusotem tatarských koní.

Štramberští v hrůze brali nohy na ramena. Utekli na kopec a tam si postavili opevněné hradiště, připraveni bojovat do poslední kapky krve! Když už byla bitva na spadnutí, nebe se zatáhlo a spustila se bouře. Proudy deště bičovaly zem, splavovaly z ní potoky bahna, které se v údolí pojilo v divokou řeku. Ta smetla tatarské ležení a ráno našli štramberší jen rozlámané stany, zpřeházené zbraně a utonulé válečníky. A také obrovské pytle plné lidských uší. Tataři je prý skladovali v pytlích naložené v soli a posílali je svému chánovi na důkaz toho, kolik křesťanů při svém řádění pobili. Od těch dob se ve Štramberku pečou perníkové uši.