Co zachytily národopisné sběry řídícího učitele Františka Rádla z Dýšiny z roku 1894?
Nejen hmotné historické prameny, ale i písemné historické cennosti ukrývá ve svých sbírkách Národopisné muzeum Plzeňska. Do této kategorie spadá také několik rukopisných zápisů z konce 19. století spojených se sběrem látky k dialektickému studiu před velkou Národopisnou výstavou českoslovanskou v roce 1895.
Národopisná výstava českoslovanská, která proběhla v roce 1895, byla jedním z důležitých vyústění tzv. „národopisného hnutí“ 19. století a představovala zásadní okamžik pro formování českého národopisu. Předcházely jí velké přípravy poháněné snahou co nejlépe zachytit a popsat nejrůznější aspekty lidové kultury.
Sběr látky k dialektickému studiu
Mimo jiné probíhal i tzv. „sběr látky k dialektickému studiu“. Část materiálů z tohoto sběru se dochovala ve sbírkách Národopisného muzea Plzeňska. Konkrétně jde o oficiální oběžník, který byl za tímto účelem vydán a rozšířen. A pak také rukopisné zápisy jednotlivých vět v daném nářečí z konkrétních lokalit – ze Sulislavi (nářečí českého stříbrského ostrůvku) a z Radobyčic. Tyto zápisy pocházejí ze sběrů řídícího učitele Františka Rádla z Dýšiny, pořízené byly v roce 1894.
Oběžník pro „sbírání látky k dialektickému studiu“ obsahuje v první řadě vysvětlení záměru a pobídku pro české učitele: „V Němcích přišli na dobrý způsob, jak nejvhodněji se dá sebrati látka ke stanovení jednotlivých nářečí. Šlo jen o to, by se stanovily hranice, kam až které nářečí sahá. I sestavili 40 vět a do nich vpravili všechna slova a tvary, v nichž zvláštní nářečí se mohou objeviti. Pomocí vlády rozeslal se oběžník s těmito větami do všech obcí a učitel všude napsal tytéž věty nářečím své obce. I v Rakousku má se podniknouti touto methodou zkoumání nářečí všech jazyků rakouských. Věty pro stanovení nářečí českých sestavovalo se pomocí několika odborníků. (…) Titíž žádají veškeré ctěné učitelstvo, by je podporovalo v pracích.“
Nářečí ze Sulislavi a Radobyčic
Národopisné sběry řídícího učitele Františka Rádla z Dýšiny obsahují mimo jiné dvě konkrétní odpovědi na tento dotazník: ze Sulislavi a Radobyčic. Odlišnosti v těchto nářečích nejsou podle zápisů nikterak veliké, jde spíš o drobné odchylky v jednotlivých slovech. Např. slovo štěstí v Sulislavi zapsáno jako „ščestí“, v Radobyčicích jako „chčestí“. V Sulislavi zapsáno „chlapec se třísl“ a v Radobyčicích „chlapec se třás“. Těhotná je v Sulislavi „vobtížená“ a v Radobyčicích „s outěžkem“ a podobně.
V rukopisných zápisech nářečí je možné porovnávat celé věty. Např. zápis věty v nářečí ze Sulislavi: „Žena Macháčkovo a dívčka Zoubkovo šly na procesí do starý Boleslavi“. A stejná věta zapsaná v Radobyčících: „Žena Macháčková a divčka Zoubkojic šly na procesí hin do starý Boleslavi.“ Podobných srovnávacích vět je v dochovaném rukopisu celkem padesát. Cenný a zajímavý materiál, který jistě i v budoucnu ocení nejen národopisci, ale i jazykovědci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.