Dno pytle na Borech
Plzeň je město hospůdek a jeho obyvatelé se k nim občas citově váží. Tedy k vybraným z nich. K oblíbeným dlouholetým stálicím a nejznámějším podnikům patřila dlouhá léta Kapsa na Borech, občas spojená i s hudební projekcí nebo promítáním. Kapsa končí - a hudebního publicistu a historika Radka Diestlera chystaný zánik inspiroval k následujícímu fejetonu. Přečte ho Roman Stupka.
Někdy se to tak sejde. V pražském hostinci Zlý časy je ten den na čepu Herold, pivo březnické, na export orientované a tudíž v Čechách pramálo dostupné. Náhodou mám čas tam zajít, tudíž sedím, střídmě požívám tmavý ležák a vzpomínám na časy, kdy ten samý malvaz býval na čepu v Plzni. Kde? V Kapse.
Do toho zazvoní telefon. Plzeň volá do vzdálených měst. Kolega se poptá po zdraví, zážitcích a vůbec: po krátkém brífinku na dané téma se poptá, jestli vím o tom, že Kapsa končí. Respektive nekončí: jen mění majitele, což je ovšem totéž. Někdy se to tak sejde.
Nejsem si jistý, nakolik mám právo ten příběh vyprávět. Kapsa nebyla za těch let, co jsem ji znal, mým "top" podnikem. Trávil jsem tam za stále zřídkavějších pobytů v Plzni dost času, ale jinde víc. Přesto s ní mám spojen mandel zážitků a dovolím si tvrdit, že bylo málo takových podniků s ksichtem nebo geniem loci, chcete-li.
Na počátku je legenda o tramvaji. Podle legendy se jednoho dne před Výstavištěm (to bylo tam, co je dnes Plaza, milé děti) objevila tramvaj. Nabrala mobiliář včetně poličky s hodinami plus osazenstvo vinného bufetu U Zachariáše a vše vyklopila na náměstí Míru. A tam se zrodila Kapsa.
Objevili jsme ji někdy v pěta- až šestadevadesátém, kdy podobné "hospody s hudbou" vznikaly jak houby po dešti, dávno předtím, než chachaři v Ostravě dostali na hraní svou Stodolní. Kolega C., dnešní pilíř archivu Univerzity Karlovy a můj čelný Bušek z Velhartic, by o tom měl co vyprávět.
Čím nás Kapsa, dosti vzdálená našim obvyklým trajektoriím, zaujala? Zmíněný březnický malvaz v tom jistě hrál roli, i když ne tak silnou jako dnes, kdy bychom si za produkty malých pivovarů nožky ušoupali. Nechodilo tam ani moc známých, i když někteří tam tvořili pravidelnou stafáž na baru, plném malebných postav. Tak proč?
Celé to hodně souvisí s hudbou. Vkus personálu hodně korespondoval s tím mým. Navíc se produkce nemusela přeřvávat, což - jak mi dosvědčí každý pamětník Bílýho medvěda a podobných podniků, - nebylo v obci zvykem. Hudba tu navíc visela na zdech: fotky z koncertů Colossea nebo Plastiků plus zlatá deska mýtického tělesa The Suřík, to byly detaily drobné, leč významné.
A pak se tu taky hudba hrála, a to byl možná ten hlavní důvod. Pro mne jsou hudební zážitky z Kapsy spojené především s kapelou Darrell Standing, jestlipak si na ní ještě někdo vzpomene? Pódium u dámských toalet a šipek je hostilo mnohokráte, a jedna produkce byla mi milejší než druhá. Zažil jsem tu také několik poboček Darrellu a jak se dnes ukazuje, na koncertech takové Mrumle docházelo tu k historickým okamžikům. Když pan Sýkora, dnešní šéf Tleskače, zkřížil písně Africa Simona a Katapultu, udělal tak první mash-up na světě. Světoznámý DJ Danger Mouse se s podobnými legracemi proslavil až potom. Nemohu také nevzpomenout zřídkavé produkce příležitostného tělesa Sbor Lubomíra Punka s velmi vytříbeným repertoárem.
V pozdějších letech se můj vztah ke Kapse začal čím dál tím víc pojit se stanicí, kterou právě posloucháte. Její strategická poloha na druhé straně parku ji k tomu ostatně předurčovala. Patřilo k dobrému zvyku dávat si zde schůzky s hvězdami veřejnoprávního éteru a u stolů nad Pilsnerem Urquellem neb kvasnicovým Bernardem upeklo se mnoho projektů včetně toho hokejového. Bylo příjemné zaskočit sem po pobytech ve vysílání, a nebudeme si nic nalhávat, občas i před ním. S tím mám spojenou jednu bizarní historku. Když se v roce 1998 vraceli hokejisté z olympiády v Naganu, měl jsem jít vyprávět do dnes už zaniklého pořadu o pražském koncertu Roberta Květinky a Kubíčka Stránky z kapely Led se Zelím. Moderátor pořadu žurnalista JP, znamenitý muž a nejslavnější příznivec argentinské kopané v Čechách, se to odpoledne rozhodl sledovat návrat Zlatých hochů v přímém přenosu. Unešen velikostí těch chvil okamžikem navštívil Kapsu, sebral mne, jednoho barmana, po cestě nabral významnou borskou figuru Karla Ďábla a v tomto složení vpochodovali jsme do studia. Dodnes bych chtěl záznam té seance.
Zkrátka: Kapsa byla významná, důležitá, milá, přívětivá. Byla něčím víc než jenom hospodou, byla - jak říkáme my Tolkienovští - Dnem Pytle na Borech, místem, kam, člověk rád chodil a leccos tam zažil. Bude mi chybět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
