Do Ameriky nebo ještě dál - emigrace Čechů v 2. polovině 19. století

14. únor 2022

Amerika, Austrálie, Nový Zéland. I takto vzdálená místa se v 2. polovině 19. století stala novým domovem pro nemalé množství Čechů. Nové možnosti pro migraci přinesly politické změny v roce 1848 (zrušení robotní povinnosti a poddanského zřízení).

Lidé, kteří do té doby na venkově obtížně nacházeli alespoň trochu slušně placenou práci, mohli najednou snáze odejít za prací jinam – i do zahraničí, ba dokonce za oceán! A řada z nich to také udělala.

Část lidí odcházela jen za sezónní prací, ale mnozí opouštěli své vesnice natrvalo. Možnosti měli v zásadě dvě: odstěhovat se do města, kde vznikající průmysl potřeboval nové pracovní síly, nebo odejít do zahraničí. Hlavně bouřlivě se rozvíjející Spojené státy Americké a některé britské kolonie byly schopné vstřebat téměř jakékoli množství nově příchozích. V novinách v té době pravidelně vycházely inzeráty na cesty do Ameriky nebo na vystěhování na Nový Zéland. Lákavé možnosti nabízely také některé odlehlé části monarchie nebo Rusko.

Krásná, překrásná Amerika…

Zájemci o vystěhování do zahraničí byli lákání nabídkami přídělů úrodné půdy a dobrých výdělků. Tyto sliby bohužel často nebyly naplněny, ovšem pro nové kolonisty už většinou nebylo cesty zpět, zejména ze vzdálených zemí, jako byla Austrálie nebo Nový Zéland. Vystěhovalectví do Ameriky bylo už v 50. letech 19. století natolik významným jevem, že se stalo tématem písní opěvujících údajné štěstí, které za oceánem čeká…

Třeba v roce 1946 zapsal Bohuslav Vyhlídka píseň „Krásná, krásná Amerika“, kterou zpíval Josef Felt (nar. 1903): „Krásná, krásná, překrásná Amerika – v Americe tam je blaze, tancujou po podlaze. Na stromech rostou knedlíky, pod nima másla rybníky, krásná, překrásná Amerika.“ Nebo žertovná píseň „O štěstí v Americe“ zapsaná z roku 1855: „Amerikán jen otevře hubu, hojnost má pečených hnedle holubů. Mají prý páni Amerikáni zřízenou mašinu na polykání. (…) Amerika jest vlast velmi vznešená, jen není národem tak obsazená, jako jsou jiné krajiny: kdo si chce dobývat ty pustotiny…“

Tábor lidu v Kyšicích

Odchody lidí do zámoří v 2. pol. 19. století začaly být brzy považovány za problém. Stát tím přicházel často o schopné a kvalifikované síly. V únoru 1853 podával městský úřad v Plzni zprávu, kolik lidí se z města vystěhovalo od roku 1849. Seznam obsahuje 19 jmen – u 9 z nich je uvedeno, že dotyčný odešel s celou rodinou. Většinou šlo o řemeslníky a jinak kvalifikované osoby (puškaři, truhlář, písař, řezník, zahradník, zlatník, krejčí, koželuh apod.) Otázka vystěhovalectví se také stala jedním z hlavních témat táboru lidu, který se sešel v červnu 1869 Na Skalkách u Kyšic. Účastnilo se ho na 8000 lidí. Přijatá rezoluce obsahovala mimo různých národních a vlasteneckých cílů také požadavek, aby bylo pravdivě informováno o poměrech v Americe a zabránilo se tak odchodům lidí, kteří v ní vidí zemi zaslíbenou a řešení své chudoby.

Motivy k odchodu do zahraničí byly různé. V některých případech mohla hrát roli i touha po dobrodružství. Jiní odcházeli z obav před perzekucí v důsledku své politické činnosti. Hlavním motivem ale byly důvody sociální: příslib získání půdy a možnost se usadit, naděje najít dobré zaměstnání nebo lépe uplatnit svou kvalifikaci. Platilo to zejména v 50. a 60. letech, kdy se průmyslový potenciál Čech teprve začínal uplatňovat.

Nový Zéland – nový domov (nejen) rodáků ze Stodska

Do této doby patří i známý odchod několika desítek lidí z okolí Stodu na Nový Zéland. Velkým impulzem pro emigraci byla hospodářská krize po roce 1873. Do tohoto období spadá také odchod plzeňského rodáka, malíře Gotfrieda Lindauera (dnes označovaného jako „plzeňský malíř novozélandských Maorů“) na Nový Zéland. Zdá se, že při jeho rozhodování mohla hrát roli i situace, kdy značná část jeho klientely byla postižena finanční nejistotou, což se nejspíš promítlo i do menší poptávky po malování portrétů.

Ke konci 19. století už sílila česká a moravská průmyslová střediska do té míry, že byla sama schopná vstřebat většinu volné pracovní síly. V té době se už projevoval trend, kdy počet obyvatel v průmyslových městech a jejich blízkém okolí prudce rostl, zatímco ve vzdálenějším okolí naopak pozvolna klesal. Příkladem může být i Plzeň, která se bouřlivě rozvíjela do 90. let 19. století. Pak sice přestála stačit místní nabídka bytů, o to rychleji ale rostly okolní vsi - třeba Skvrňany, Bolevec nebo Lobzy, kde vznikaly nové dělnické čtvrti.

autoři: Michaela Vondráčková , Tomáš Bernhardt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.