Do hry „Malý prezident“ by Drahoš přibalil ústavu a morální kodex

„Jsem bývalý vědec, pracoval jsem na Akademii věd ČR, osm let jsem řídil instituci, která má 8 500 lidí, takže mám i manažerské zkušenosti. Osm let jsem se potýkal s politiky, ale netančil s nimi,“ ohlíží se profesor Jiří Drahoš za obdobím, kdy stál v čele výzkumné instituce, a nabízí tak v rozhovoru svoji možnou vizitku.

Mikrovlnné sušení knih

Jako vědec má na svém kontě několik patentů, které využívají mikrovlnné technologie. „Patent je jenom papír v šuplíku, pokud se nějak nezhmotní ve formě licence,“ říká k tématu a do popředí staví dva ze svých nápadů.

Vzpomíná tak třeba na rok 2002, kdy povodně zaplavily řadu knihoven, skladů knih apod. a v mrazírnách byly balíky zamrazených knih. „My jsme přišli s metodou jejich mikrovlnného sušení. Vtip byl v tom, že jsme vymysleli způsob, kdy v knihách a spisech mohly být kovové sponky nebo třeba pozlacené tisky. Vymysleli jsme to tak, že se ze zamrazených spisů nemuselo nic vyndávat a byli jsme schopni tímto způsobem sušit,“ popisuje Drahoš řešení, které považuje za ekonomické a rychlé.

Střet s realitou

S kolegou, se kterým zmíněný patent má, se domnívali, že po nápadu každý skočí. Jak prý posléze zjistili, byly to představy naivní, protože idea a patent jsou něco jiného než reálný byznys. „Tam může být určitá skupina byznysmenů, kteří vás mezi sebe prostě nepustí. Já se jim zas tak moc nedivím. Když je to pro vás dobrý byznys, tak proč byste pouštěl nějakou štiku do rybníka. Byla to také životní zkušenost,“ ohlíží se Drahoš.

V rozhovoru se pak zmiňuje i o dalším patentu, který se týká recyklace PET lahví. Pomocí mikrovln je možné láhev rozložit na základní složky a z nich složit opět potravinářsky čistou PET láhev. Metoda již zaujala zahraniční firmu a mohla by najít uplatnění v praxi.

Zkušenosti vs. originalita

„V našich oborech je tvůrčí originalita někde mezi 30 a 45 lety,“ říká Drahoš k výzkumné práci a při veškerém respektu ke starším vědcům fandí i těm mladým, kteří sice nemají tolik zkušeností, ale mohou přicházet s originálními nápady a neotřelým řešením. „Zkušenosti vás vedou k určité opatrnosti, říkáte si, že tohle nebo tamto nepůjde… Mladí kluci a holky takhle neuvažují. Prostě do toho jdou, občas si nabijí nos, ale někdy to funguje a je to skvělé,“ dodává muž, kterého kdysi pro chemii nadchnul už pedagog na střední škole.

Malý prezident

Dodnes existují dětské hry typu Malý/Mladý chemik. I Jiří Drahoš ji kdysi našel pod vánočním stromkem a pomocí svých experimentů mamince poleptal starožitnou komodu, která mu sloužila jako laboratorní stůl. „Nechtěl jsem být ani popelářem, ani kosmonautem a určitě ne ani prezidentem,“ vzpomíná na ta léta a reaguje tak na otázku, jestli by ho v dětství bavila hra Malý prezident, pokud by existovala. „Určitě ne,“ odpovídá pobaveně a vymýšlí, co by do ní rozhodně přibalil. „Ústavu, článek 62 a 63 o pravomocích prezidenta, a také morální kodex. To všechno k sobě patří. Poslanců, senátorů, politických stran je spousta, ale prezident je jen jeden. Měl by být určitou osobností, která něco svojí životní dráhou také dokazuje,“ uzavírá adept na prezidenta.

Bez sociálních sítí to dnes nejde

Do doby, než začal zvažovat kandidaturu, neměl Jiří Drahoš facebookový profil. Uvědomil si ale, že musí veřejnost oslovit také prostřednictvím sociálních sítí. A tak se dnes už vyrovnává i s tím, že diskutující bývají v příspěvcích dost přímí. „Přímí - tohle slovo je někdy eufemismus, to jste řekl dost korektně,“ směje se na základě dosavadních zkušeností a dodává, že někdy komentáře vypovídají mnohé hlavně o svém pisateli. V té souvislosti doplňuje: “Když mi tam někdo napíše nadávky, navíc gramaticky naprosto nesmyslně, vrhnou se na něj moji příznivci a vlastně už ti lidé diskutují mezi sebou. Já na to nemusím ani odpovídat.“

Co s naším hostem dělají titulky typu „Drahoše dostihla minulost“? Jak prezidentskou kandidaturu zvládá manželka, která o roli první dámy zrovna nesnila? Jak profesor Drahoš nahlíží na českou politiku? Poslechněte si celý rozhovor.