Dříve obávaná lokalita: tady přebýval mistr popravčí
Jak v minulosti vypadalo obydlí plzeňských katů, tedy mistrů popravčích, kteří vykonávali popravy lidí odsouzených k smrti? Dnes už jejich obydlí, tedy katovnu, na svém původním místě nenajdeme. Stávala na tehdejší periferii Plzně, a to naproti dnešní Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni ve Veleslavínově ulici.
„Na rohu Veleslavínovy ulice a Sadů Pětatřicátníků dnes stojí nejnovější dům v historickém jádru města. Je to novostavba postavená v roce 2016,“ uvedl Lukáš Houška, předseda spolku Zestínu. Právě zde se v minulosti nacházela katovna, kde měl kat fungovat zhruba do poloviny 19. století. To, kde se katovo obydlí nacházelo, bylo znovu zjištěno až na počátku 21. století, do té doby nebylo umístění objektu zcela jasné.
Katovny vždy bývaly stavěny na okrajích měst či v zapadlých uličkách. K plzeňské katovně čp. 19 se přicházelo ze Solní, tehdy Židovské ulice. „Katův dům stával v dříve nejhorší části města Plzně. Právě konec Veleslavínovy a Solní ulice byly považovány za periferii města, tam prostě spořádaný měšťan nikdy nedošel, protože věděl, že by se mu tam mohlo něco stát. Židovská ulice se tak nazývala z toho důvodu, že se zde nacházela židovská čtvrť. Byla to druhá největší židovská čtvrť v Čechách a předtím, než byli Židé v 16. století vyhnáni, měli zde synagogu a školu,“ řekl Lukáš Houška.
A jak domek kata s největší pravděpodobností vypadal? Jednalo se o jednopatrový dům s kuchyní, krbem a chlebovou pecí, dále obytnou světnicí, komorami a na dvoře se pak nacházela stáj pro koně a chlév. „Dům nebyl přímo v katově majetku, byl mu pronajímán. Dům vlastnilo samotné město. Kat nesměl provádět žádné větší úpravy, ačkoliv míval dostatek peněz, protože si jej lidé najímali třeba na léčení. Samozřejmě v noci, aby je nikdo neviděl, jelikož s katem se jinak nesměli scházet,“ popsal Houška. Kat byl totiž považován za osobu nečistou a například v kostele měl vyhrazenou svou vlastní lavici, nebo třeba v hospodě vlastní nádobí, lavici a stůl, kde mohl jíst.
Kat alkoholik
Nejznámější plzeňský kat je podle Lukáše Houšky pravděpodobně pan Kaiser, což je také poslední zdejší kat, jehož potomci žijí dodnes v Plzni na Doubravce. „Ten poslední plzeňský kat byl hrozně nešikovný. On za svoji dvacetiletou kariéru neprovedl žádnou exekuci, a když ji měl provést, tak useknutí hlavy tím mečem trvalo hodně dlouho a nebylo to na první pokus,“ sdělil Houška neblahou skutečnost. Matěj Kaiser měl mít za svého života problémy s alkoholem, což mu při výkonu trestu pravděpodobně moc nepřidalo. „Co se týče rodů katů, byly to takové velké rodiny a to řemeslo se dědilo. Brali se mezi sebou a vytvářeli takovou uzavřenou komunitu v rámci celých Čech,“ doplnil Houška.
„Plzeň měla výjimečnou roli v tom, že se zde zachovalo kompletní vybavení katovského domu. Bohužel, na konci 19. století tady byli purkmistři, kteří se o tyto věci nestarali nebo je neměli rádi, takže je prodali potulnému kejklíři s maringotkou a on je odvezl do Německa, kde dnes tvoří jednu ze základních sbírek středověkého katovského řemesla,“ uvedl Lukáš Houška smutnou skutečnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
