Držet si rozestupy či samostatně přejít přechod je pro nevidomé během epidemie problém

Udržet si na ulici dvoumetrový odstup, případně se obloukem vyhnout viditelně nemocnému člověku bez roušky. I to patří do našeho každodenního života během koronavirové pandemie. Jenže pro slabozraké nebo dokonce nevidomé může být tahle zdánlivá maličkost poměrně velkým problémem. Takového člověka prostě nevidí. Přitom třeba právě on je chytne pod paží a pomáhá jim na křižovatce přejít na druhou stranu.

V nouzovém stavu se venku pohybuje lidí méně a přejít přes neozvučený přechod bez pomoci kolemjdoucích bývá pro nevidomé často náročnější. Přes roušku je lidem také hůře rozumět a pro člověka, který se řídí jinými smysly než zrakem, to může být jedna z dalších potíží. Dodržovat rozestupy je pro slabozraké komplikovaný úkol. „Rozestupy podle zraku nemůžu rozeznat, takže se snažím to odposlouchat a případně spoléhám na to, že ostatní lidé mě vidí a rozestupy dodrží,“ popsala nevidomá Martina Putová.

Tyfloservis pomáhá distančně

Současná koronavirová situace, nouzový stav a řada omezení dopadla i na organizace, které se snaží nevidomým pomáhat. Uzavřená je například pobočka plzeňského Tyfloservisu, jehož služby během roku využívá zhruba 200 klientů. Naštěstí lze s řadou věcí pomoci i na dálku. Tyfloservis pomáhá třeba s výběrem pomůcek pro slabozraké nebo poskytuje také pomoc s jejich používáním přes Skype.

Klienti mohou i na dálku pokračovat i ve výuce Braillova bodového písma. „Momentálně nejsme schopni vyučovat kurz prostorové orientace a samostatného pohybu, to distančně neuděláte, tam je potřeba přítomnost instruktora,“ sdělila pracovnice Tyfloservisu Linda Albrechtová.

Klientům chybí ze všeho nejvíce možnost potkávat se. Na jaro i na podzim měl Tyfloservis připravené skupinové akce, na které se klienti často moc těší. Bohužel se kvůli koronaviru nemohly uskutečnit.