Duchovní a politické dějiny Jeruzaléma

Během dlouhých tisíciletí své existence byl Jeruzalém hlavním městem jediného národa: židovského. V moderních dějinách se jím stal po vzniku Státu Izrael v roce 1948, sjednocen byl v červnu 1967.

Jeruzalém stojí v centru židovského národního a duchovního života od roku 1003 před občanským letopočtem, kdy ho král David učinil hlavním městem svého království. Jeruzalém zůstal hlavním městem davidovské dynastie po 400 let, dokud království nebylo dobyto Babylóňany. Po návratu Židů z babylónského zajetí v roce 538 před občanským letopočtem se Jeruzalém opět stal hlavním městem židovského národa na dalších pět a půl století.

Křesťanská vazba k Jeruzalému je čistě náboženská. S výjimkou krátkodobé existence království křižáků Jeruzalém nikdy nenabyl pro křesťanství politického či světského významu. Během šestisetleté římské a byzantské vlády byla hlavním městem Caesarea, nikoliv Jeruzalém.

Hlavním městem v politickém slova smyslu se Jeruzalém nestal ani během muslimské vlády. V této době mu tuto roli nepřisoudilo žádné arabské či nearabské společenství a Jeruzalém se rovněž nikdy nestal provincií žádného muslimského panství. Během vlády muslimských Arabů v letech 638 - 1099 tak byl Jeruzalém postupně ovládán z Damašku, Bagdádu a Káhiry. V 8. století spadal Jeruzalém do správního okrsku, jehož hlavním městem byla Ramia.

Obdobně Jeruzalém nesloužil jako hlavní město v době vlády Mameluků v letech 1215 - 1516. V této době byla oblast včetně Jeruzaléma řízena z Damašku. V otomanském období v letech 1517 - 1917 byl Jeruzalém obdobně spravován z Konstantinopole.

V době britské vlády v letech 1922 - 1948 sloužil Jeruzalém jako sídlo britské správy a současně byl i centrem institucí rozrůstající se židovské komunity. Hned po vyhlášení Izraele v květnu 1948 byl nový stát ustavený z vůle OSN napaden vojsky Arabské ligy. V důsledku válečného střetnutí zůstal Jeruzalém rozdělen betonovými zdmi a ostnatým drátem. Jeho východní část včetně Starého města s nejvýznamnějšími židovskými památkami byla anektována Jordánskem, které ji spravovalo ze svého hlavního města Ammánu. Západní část Jeruzaléma se stala izraelským hlavním městem.

V červnu 1967 vypukla další válka. Židovský stát, vystavený otevřeným exterminačním hrozbám, v ní zvítězil a Jeruzalém byl sjednocen. Jeruzalémské Staré město bylo zpřístupněno věřícím všech vyznání a celý východní sektor byl začleněn do izraelského hlavního města.

V červenci 1980 schválil izraelský parlament Kneset zákon, ustavující izraelská práva a povinnosti vůči Jeruzalému jako izraelskému hlavnímu městu. Tento zákon potvrdil, že svatá místa všech tří monoteistických náboženství musí být chráněna před znesvěcením a že věřící k nim musí mít volný přístup. Zákon současně zaručuje další rozvoj města. Mezinárodní společenství nicméně izraelský nárok na celé město ve své většině neuznává.