Dům hrůzy u Radbuzy versus obchodní zóna
Navzdory protestům laiků i odborníků Dům kultury Inwest v Plzni pravděpodobně investor zbourá. Místo něj vyroste rozsáhlá obchodní zóna. Petra Kosová se významnému zásahu do organismu města věnuje v následujícím příspěvku.
Plzeňané mu přezdívají Dům hrůzy u Radbuzy. Dnešní Dům kultury Inwest je významnou a za ta léta i jednou z charakteristických dominant Plzně. A není jedno, co bude na jeho místě stát a v jaké podobě.
Někteří architekti přiznávají nedokončenému konceptu domu kultury jisté kvality. Proto říkají: pokud se bude dům kultury bourat, pak jedině proto, že na jeho místě vyroste architektonicky kvalitnější stavba. Podoba novostavby už byla v médiích zveřejněna a odborníci jsou zajedno: prezentovaný návrh takový nárok rozhodně nesplňuje.
Často je důvodem protestů proti demolici pouhý fakt, že už si lidé na přítomnost Domu kultury zvykli. Jako na hmotný doklad minulé socialistické doby. A často už jsou také dopáleni, jak je město soustavně mrzačené: na nevkusný obchodní komplex u Roudné je stále stejně žalostný pohled, zklamáním je hotel Marriot v historickém jádru, parádu nedělá ani Plaza, která zlikvidovala skvělý koncept někdejšího Plzeňského výstaviště. Výčet není zdaleka úplný. Není divu, že nespokojených hlasů přibývá.
Kromě toho, s likvidací Domu kultury přijde plzeňské kulturní zázemí - již tak nedostatečné - o další prostory: velký sál a Divadlo Miroslava Horníčka. A to i přes výhrady k akustice, kapacitě apod. Město se tváří k chystané demolici a následné novostavbě příliš netečně. Vždyť před lety se zbavilo Divadla Čas v suterénu pojišťovny na náměstí Republiky proto, že zbytečně zdvojovalo náplň Divadla Miroslava Horníčka, totiž program složený převážně
z agenturních představení. Rozhodnutí, aby podobné produkce řešil soukromý sektor, bylo správné. Teď se ale schyluje k likvidaci sálu, který vzhledem k prostorové nouzi v Plzni využívá občas i Mezinárodní festival Divadlo nebo Skupova Plzeň.
Politici z ÚMO 3 se zmohli pouze na pochvalu investora, že o podobných sálech v novostavbě uvažuje. To je ale chyba. I když je investor soukromý, pozemek je na tak exponovaném místě, že výsledný objekt razantně ovlivní podobu významné části města. Město by se proto mělo rozhodně ozvat: jednak trvat na vzniku nových sálů pro kulturní účely a jednak požadovat kvalitní architekturu. Zatím ale politici a úředníci zachovávají k celé kauze spíše laxní postoj. Obyvatelům města tím vzkazují: "Nerozumíme tomu a je nám srdečně jedno, jak bude město vypadat. Hlavně nepopudit bohatého investora, o jeho blaho nám jde především." Přitom studie studentů liberecké techniky zveřejněné minulý týden v plzeňské příloze MF DNES prokázaly, že prostor a novostavbu lze řešit citlivě a kultivovaně, navíc s ohledem na přítomný vodní prvek, tedy řeku.
Architekt Miloslav Hrubec si za svým projektem Domu kultury, postaveným v socialistických časech, osobně v médiích stojí. Škoda, že se stejně nebojácně nehlásí ke svému návrhu také architekti z karlovarského studia Hangár, autoři novostavby, která má na místě Domu kultury vzniknout. Anebo se bojí, že druhdy mírumilovným Plzeňanům dochází v přehršli špatného vkusu trpělivost a začíná se jim zdát o dehtu a peří?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
