Festival Jeden svět nabídne i filmy ze světa buddhismu, konfucianismu či domorodých afrických náboženství
Ve čtvrtek začne Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který letos představí 133 dokumentů ze šedesáti zemí. Mezi nimi je i několik filmů, které diváky zavedou do světa buddhismu, konfucianismu či domorodých afrických náboženství a pomocí virtuální reality umožní i návštěvu polské zaříkávačky.
Festival Jeden svět se letos zaměřuje především na klimatickou změnu a její dopady na lokální krajinu, ale nabídne i několik filmů s náboženskou tematikou. Jedním z nich je i dokument natočený v africké Malawi, který představuje programový ředitel festivalu Ondřej Moravec.
„Jedním z dost zajímavých filmů je snímek, který se jmenuje Buddha v Africe a pojednává o tchajwanském sirotčinci, který postavili v jedné africké zemi. Zajímavé je to v tom, že tento sirotčinec i přesto, že muslimům, kteří tam žijí, velmi pomáhá, do nich nenápadným způsobem infiltruje buddhismus, což se těm dětem příliš nelíbí. Vznikají tam takové kontroverzní potyčky o tom, do jaké míry by se ti dotyční měli přiklonit k islámu, do jaké míry k buddhismu a tak dále. Je to velmi zajímavý snímek.“
Jeden ze snímků nabízí obraz rodinné krize v současné Číně, která je rozkročená mezi příklonem k totální výkonnosti a touhou po duchovní obrodě.
„Film, který se jmenuje Konfuciánský sen zvažuje konfuciánství jako vyznání, které v Číně velmi propadne jedna žena a snaží se tomu zasvětit celý svůj život. Dostane se to až do takové křeče, kdy to do svého syna pořád lije horem dolem a úplně zmizí rodinná pohoda. Takže přestože konfucianismus je mírumilovné vyznání, v tomhle filmu se ukazuje, že když se něco moc přehání, tak to nefunguje.“
Hrdinkou dalšího dokumentu je čtyřiadevadesátiletá Afričanka Margaret.
„Zajímavý film, který nás vrací víc k takovým řekněme domorodějším, šamanským náboženstvím, je film Dopis, který je z Keni a který nám ukazuje, jakým způsobem se zde pořád praktikuje hon na čarodějnice. Je to příběh jednoho kluka, který už žije ve městě, přijede na venkov a zděsí se, jak na venkově v Keni pořád toto funguje, protože jeho babička je odsouzená za čarodějnictví, aby ta komunita kolem ní mohla získat její pozemky atd.“
Mezi snímky ve virtuální realitě najdeme dvacetiminutový meditativní film Zaříkávačka.
„To je polský film, který nás zavádí do jedné vesnice na polsko-ukrajinské hranici, kde ta zaříkávačka praktikuje takové staré rituály, které vás mají očistit, duchovně obejmout a v té virtuální realitě to funguje velmi dobře, i přestože to je film, který není nijak bombastický, naopak je velmi pomalý, ale dokáže navodit ten stav uvolnění.“
Hostem festivalu bude letos francouzský režisér Thomas Balmès s novým snímkem Zazpívej mi. Ten sleduje osud buddhistického mnicha, s jehož dětstvím v klášteře už se diváci mohli seznámit ve filmu Štěstí. Film Zazpívej mi sleduje jeho osudy o deset let později, kdy je mu 18 let.
„To je specifický film, který ukazuje, co se může stát, když se mnichovi dostane do ruky mobilní telefon. Je to film z Bhútánu, kde dlouho byl stát uzavřený, místní císař tam nechtěl pouštět turisty, byla tam zakázána televize. A postupně se tyto jednotlivé civilizační nástroje v té zemi otevírají a tento film je o tom, jak se této zemi otevírá internet. Takže ti mniši, kteří žijí v horách a věnují se svému učení, najednou propadnou Tinderu a seznamují se s holkami z města, začnou hrát počítačové hry. Ukazuje to takovou vykořeněnost těchto lidí, jakým způsobem ne úplně jednoduše se s tím moderním světem dokáží propojit. Je to úžasný film, dost na hranici hraného filmu tím, jak sugestivně je vypovězen.“
