Francouzské "NE"

31. květen 2005
Publicistika

Francouzi odmítli euroústavu. Výsledek referenda je jasný. Avšak co takové referendum vůbec znamená a jaký význam evropská ústavní smlouva může mít - nad tím se v krátké poznámce zamýšlí Radovan Holub, který Francii v minulých dnech navštívil.

Před několika dny jsem se ve Francii s úžasem díval na plakáty, jeden s Oui evropské ústavní smlouvě, druhý s No. Byly nalepeny vedle sebe. Jak Oui, tak Non bylo popsáno jako jediná možnost k záchraně Francie. Působilo to kuriózně. K tomu, aby občané byli proti, nabádali především extrémní pravicové strany a komunisté. Komunisté se bojí evropské ústavy kvůli nezaměstnanosti a platům dělníků, pravicové strany kvůli přistěhovalcům. Zdá se, že až těsně před referendem si Francie uvědomila, že není v Evropě sama a zažila natvrdo pocit majitele, jemuž vešel do pokoje host, tiše klepaje. Francouzi museli překousnout hořkou pilulku rozšiřující se Evropy, nový pocit z Evropy s novými zeměmi, které narušily splendid isolation malé a úhledné Evropské unie, unie jíž se přezdívalo Klub bohatých.

Francouzské referendum bude mít v evropských dějinách historickou roli. Jednak ve směru k Evropské unii, jednak k občanům. Referendum je totiž znakem přímé demokracie a ta bude stále důležitější. Nejsilnější médium dneška - Internet a všechny možné mediální a pouliční ankety vyzařují ideu přímé demokracie a budou tento trend dále podporovat. Sami mnozí politici a politologové budou pro rozšiřování referend a plebiscitů, protože dřív jasně formulovatelný "názor občanů" se bude stávat neprobádanou pevninou v souvislosti s tím, jak se společnost stává složitější a méně přehlednější. Referendum se stane nástrojem k jejímu zprůhlednění a lepší řiditelnosti. Ta totiž slábne a hlavním kormidlem řízení se stávají buď náboženské systémy nebo volný trh a peníze v něm proudící. Která z těchto dvou složek převládne, to zatím nevíme.

Jaques Chirac

Francouzi svým referendem k Evropské ústavní smlouvě jasně upozornili, že referenda budou stále důležitější. Postavili do centra pozornosti krutý rozpor demokracie, která znamená jednak respekt k názoru občanů, ale zároveň potřebu vizí. A názor většiny může být něčím úplně odlišným od vize, kterou vytváří většinou jedinec nebo několik jedinců a lidské společnosti ji v podstatě vnucují. A může to fungovat! Teprve po letech může většinová společnost seznat, že ten nebo onen vizionář, politik nebo autor měli pravdu. Společnost k jejich vizi mezitím dorostla a přijala ji. Oni ji ale razili v předstihu, kdy ještě nebyla zralá. Zrovna tak to může být s Evropskou ústavní smlouvou.

Evropská unie není jen reglementující organizace nebo zóna volného obchodu, je to živoucí organismus nás, Evropanů. K tomu potřebuje své nástroje a své ústavní smlouvy. Dnešní svět je příliš propojen než abychom si my v Evropě mohli hrát na svých malých pískovištích. Možná toto propojování není příliš dobré, ale alternativa k němu zatím není. Evropská ústavní smlouva tedy zůstává především vizí. A tu by měla prosazovat hrstka osvícených lidí. Proto bylo francouzské referendum historické. Ukázalo na modernost a zároveň anachroničnost referenda jako principu. Referendum je moderní, demokratická, otevřená věc, v němž se moc přiznává občanům a dává se možnost jejich idejím a pocitům. Na druhé straně je jeho legitimita v dnešním složitém světě omezena. Filozoficky nám francouzské referendum otevřelo dveře k nové epoše, v níž hlas lidí bude opravdu důležitý, ale bude třeba vymyslet nový, osvícený způsob, jak je řídit a regulovat, protože dnešní lidská společnost je příliš komplikovaná, chaotická a rozeklaná než aby se uměla řídit a regulovat sama.

referendum ve Francii
autor: Radovan Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.