Františka Fránová si šitím čepců vyvolává vzpomínku na maminku

Maminka paní Františky pocházela z Domažlicka a všechny její starší sestry měly na svatbě vlasy ztužené cukrovou vodou a plné barevných květů. Ty připomínaly roční období, kdy byla svatba nebo květiny, které měla ve znaku obec. Většinou šlo o kopretiny, chrpy, popřípadě vlčí máky. Po svatbě už vlasy nešly rozčesat a ani to nebylo potřeba, vlasy se vdané paní ustřihly a hlava se schovala pod tmavý šátek. Dnes už takovou nevěstu těžko potkáte, ale hlavu plnou květů si můžete představit právě díky modelům svatebních účesů nevěst (místně označovaných čepce) Františky Fránové z Kladrub.

Zrcátka jsou okna do duše

Nezbytnou součástí vlasových ozdob nevěsty byla také malá zrcátka, která symbolizovala pohled do duše. Ta se vkládala do malých kovových rámečků, která se drátkem připevnila. Paní Fránová si rámečky sama letuje cínem, pak připevní drátek a naaranžuje mezi připravené květy do tvarované polokoule ze starých silonových záclon.

Jde o titěrnou práci

Sedět u zdobení se dá i přes 150 hodin. Každý květ či zrcátko se upravují zvlášť, musí se kus po kuse namotat na drátek, ten pak postupně vpichovat do připraveného polotovaru. Nikde nesmí zůstat volná mezera, hlava musí být skutečně plná různobarevných květů. Mezi to se také vkládají pentle a závěrem zmíněná zrcátka, která se poskládají tak, aby vytvořila pravidelnou čelenku.

Co obec to jiný čepec i kroj

Podle Františky Fránové, která mnoho o tradicích ví od své maminky a z vlastního bádání v muzeích, se kroje a doplňky v každé vesnici trochu lišily. Někde převládala kopretina a chrpa, jinde máky. Kroje měly třeba jiný šátek nebo zástěrku. Právě ta odlišnost byla pro dané místo prý důležitá a hodně se to bralo i podle znaku obce.