Frazeologismy se jmény

r_2100x1400_regiony.png
20. leden 2004

Už jsme si dříve připomínali frazeologismy s národními jmény jako vandalské chování, hurónský řev nebo chodit s bandurskou. Dnešní jazykový koutek je věnován dalším frazeologismům se jmény. Asi nejznámější z této skupiny frazeologismů jsou spojení nechat/schovat si něco pro strýčka Příhodu a vypadáš/chováš se jako stará Blažková.

Jméno Příhoda je v tomto případě průhledné - jde o vtip, o slovní hříčku, odkládáme něco pro příhodnou, vhodnou chvíli, kterou personifikujeme, a tak vznikne jako ztělesnění příhodného okamžiku strýček Příhoda. Stejně jsou motivována i jména ve frazeologismech jako pamatovat na navrátila s významem vrátit se včas nebo honit davida - dávit, zvracet. Nepříjemná skutečnost je zde zastřena vytvořením a užitím zdánlivého osobního jména. Z hlediska pravopisného bychom měli upozornit na to, že se daná jména - navrátil a david - píší ve rčeních obvykle s malým písmenem. Podobně vzniklo i jméno Dynda také vázané na frazeologismus - ve chvíli, kdy chceme naznačit, že to nebude nikdy, tak to bude na svatého Dyndy, nebo na svatého Jindy - jistě cítíte, že jména vznikla jen kvůli rýmu. Na zvukové shodě slova těšit někoho a jména města Těšín je založeno rčení dávat někomu těšínská jablíčka, tedy utěšovat někoho planými sliby, chlácholit někoho.

Ale abychom nezamluvili tu starou Blažkovou. I tomto případě sehrál svou roli vtip a jazyková hravost. Blažková skutečně náleží k méně srozumitelným postavám české frazeologie. Zdánlivé příjmení Blažková zde označuje osobu všemu věřící, prostoduchou, bez vlastního názoru, tedy osobu bláhovou. A to i osobu i bláhově vypadající zvnějšku. A od Bláhové dělí Blažkovou jen hlásková změna h/ž.

V ustálených spojeních slov a ve frazeologismech se vyskytují ale nejen jména osobní, ale často třeba i jména místní, např. "dlouhý jako Lovosice." Ve frazeologii tak můžeme najít i jakýsi vtipný zeměpis - o vzdáleném osamělém místě říkáme, že žijeme na Vystrkově, chudý člověk je označován jako pán z Nemanic, popřípadě z Nouzova neb z Nuzovic. Jedno starší rčení mluví o tom, že děvče často má ženicha od Drážďan, ale ne od Berouna. Rozmarná jazyková hříčka využívá hláskové shody zeměpisného jména - Drážďany se slovesem dráždit, ženich tedy pouze pokouší, chce si užít, nechce si děvče brát - není tedy od Berouna.

V ustálených spojeních slov však mohou fungovat i jména skutečná, lišící se podle lokality také užíváním. Rčení obsahující tyto zeměpisné názvy jsou pak srozumitelná pouze pro obyvatele z daného okolí. Chcete-li totiž vyjádřit, že se můžete z něčeho zbláznit, pak v Praze řeknete, že se můžete dostat do Kateřinek, na Moravě byste putovali do Kroměříže a my tady v Plzni a okolí se můžeme dostat do Dobřan.