Historické královské horní město - Horní Slavkov

3. prosinec 2014

Světská sláva, polní tráva. Zpravidla toto rčení platí, ale jen, když jde o lidi. Pokud jde o lidskou činnost, kupříkladu hornictví, je to jinak - hornická sláva přece respekt městům dává. Tak by mohla znít parafráze onoho rčení. A že platí, dokazuje i město Horní Slavkov na Sokolovsku, které si nespojit se slavnou hornickou historií nejde. Místní jsou na ni hrdí a tak moderní více než pětitisícové městečko dýchá historií, z níž čerpá nejednu inspiraci pro současnost.

Do Horního Slavkova můžete přijet z několika krásných směrů. První je od obce Krásno. Tudy jsem přijel já. Z Plzně směr Toužim a pak v historickém Bečově nad Teplou uhnete ze směru na Karlovy Vary vlevo. Známými serpentinami vyšplháte do Krásna a poté pár minut z kopečka dolů a už brzdíte u vítací cedule, na níž je napsáno: „Vítá Vás Horní Slavkov – historické královské horní město.“

Můžete ale také přijet od Sokolova, potažmo historického Lokte. Jak Horní Slavkov, tak místa kolem něj, dýchají historií a nejen to. Všude dokola se rozprostírá chráněný Slavkovský les. Krom toho pro milovníky lázní může být lákadlem navštívit Horní Slavkov pospolu s výletem do nedalekých Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Horní Slavkov se totiž nachází uprostřed pomyslného lázeňského trojúhelníku.

Čtěte také

Dejme tomu, že je jedno, odkud do Horního Slavkova přijedeme. Mnoho lidí si myslí, že Horní Slavkov jsou jen domy okolo hlavního průtahu městem. Místní badatel pan Tomíček řekl: „Chtělo by to, aby ti, kteří Slavkovem projeli tisíckrát, neboť tudy vede hlavní tah Sokolov - Plzeň, aby tady našli důvod zastavit a porozhlédnout se.“ Čímž naznačil, že dosud přicházejí o mnoho zajímavého. Prvním a možná hlavním zjištěním, může být překvapení, že Horní Slavkov nežije jen podél hlavního tahu, linoucího se od historického náměstí nahoru podél potoku Stoka, mezi domky až k viaduktu. Že se každodenní tep místního života odehrává hlavně nahoře na vršku na sídlišti, vybudovaném v padesátých letech ve stylu sorela – dnes mnohými milovníky architektury obdivovaném.

A právě na velkoryse působícím náměstí, na něž vjedete velkým průjezdem pod bytovým domem a možná si u toho jako já budete připadat, že vjíždíte „velkou branou na malý Strahov“, najdeme sídlo pana starosty, kterým je mladý muž jménem Alexander Terek. Dříve tu byl prý hotel – nutno říct, že nejen zvenčí vyhlížející monumentálně, ale i interiéry a chodby, to vše, ještě dnes na návštěvníka prvně v životě sem vstoupivšího, dýchne nadčasovost a velkolepost. Prostorné chodby a ohromně prostorná pracovna pana starosty, výhled na náměstí, velký letecký snímek Horního Slavkova na stěně a k tomu vstřícnost představitele města – to vše navodilo atmosféru těsně před tím, než jsem zapnul mikrofon ČRo Plzeň.

Každodenní tep života v Horním Slavkově se odehrává i v budově, ve kterém sídlí také místní městský úřad. Zajímavostí je, že budova byla vybudována, stejně jako místní sídliště, v padesátých letech, a to ve stylu socialistického realismu

„Palác kultury“ nebo opravdu „jen“ městské kulturní středisko?

Zatímco se člověku vrací v mysli stále dokola slova pana starosty o tom, že jinde si život nedovede představit, v plném zamyšlení uděláte pár kroků přes náměstí, abyste za sebou nechali budovu s radnicí a před sebou měli Městské kulturní středisko, ze kterého snad ještě více září monumentálnost, nežli z radnice. Zejména vstoupíte-li dovnitř, osloví vás okamžitě vstupní hala. Takové drobnosti jako nádherné dobové schodiště ve stylu zvaném sorela, místní snad ani nepovažují za nic mimořádného. I když paní Soňa Kvasničková, která po těchto schodech coby ředitelka MKS denně chodí do své kanceláře, tvrdí, že se elegance budovy Městského kulturního střediska, včetně nejrůznějších detailů, nenabaží asi nikdy.

Městské kulturní středisko v Horním Slavkově

O tom jsme si povídali, když jsme se blížili k jejímu pracovišti. Oči se jí smály radostí, že máme zájem nejenom o činnost MKS, ale i budovu, v níž sídlí. Upřímný úsměv provázel celé naše setkání, v němž dávala najevo, jak tato budova srdečně k Hornímu Slavkovu patří. Ptal jsem se na to, jak místní vidí to, že poměrně malé město má tak exkluzivní prostory pro pořádání kulturních akcí, abych se dověděl, že to tak tady prostě je jako normální fakt. V padesátých letech se zde plánovalo budování dalších rozsáhlých sídlišť, z čehož sešlo, ale tenhle stánek kultury už byl postaven tak, aby případně splňoval potřeby města několikrát většího. Dnes tu mají sál pro akce, kino, kavárnu, knihovnu.

Najít v Horním Slavkově muzeum, není um. To prostě nepřehlédnete!

Muzeum Horního Slavkova najdete v historické části města, poblíž hlavního průtahu. Nemůžete jej minout. Jedete-li od Sokolova, projedete historické náměstí, dáte se po hlavní vpravo a hned po pravé straně, v řadě historických domů - jednak pod vrškem s nádherným gotickým kostelem svatého Jiří a současně nad potokem Stoka stojících, zříte citlivě rekonstruovaný objekt s nápisem: „Muzeum“.

Aby mohlo být muzeum muzeem, musí být z čeho čerpat. Počínaje věcmi, konče poznáním. V Horním Slavkově se toho za staletí zpět událo nepřeberně, a tak jen co vstoupíte dovnitř, okamžitě jste vtaženi do děje expozicí dávné černé kuchyně. V přízemí ještě najdete informační kancelář města, kde je kromě historické literatury k zakoupení i turistická známka.

Muzeum Horního Slavkova

Území kolem Horního Slavkova bylo významné bohatými nerostnými surovinami. Na počátku 13. století zde vznikla nová hornická kolonie a poté okolo roku 1335 městečko pojmenované po zakladateli Slávkovi z Rýzmburka. „Horní“ pak znamená „hornický“. Za vlády Pluhů z Rabštejna, tedy na přelomu patnáctého a šestnáctého století, Horní Slavkov patřil k nejvýraznějším horním městům Českého království. Dařilo se zde vzdělanosti, což potvrzuje skutečnost, že v 16. století byla v Horním Slavkově i latinská škola. Nepříznivý dopad měla na hornictví třicetiletá válka. V pozdějších obdobích se zde dařilo cínařství, porcelánu, těžbě uranu. Z nedávné historie se do dějin Horního Slavkova zapsaly nechvalné lágry totalitního Československa. Po ukončení těžby uranu se ve městě prosazovala průmyslová výroba. Více, stejně jako já, můžete vyčíst na oficiálním webu města.

Zájem o historii Horního Slavkova zde nemají jen lidí moudří věkem, ale i mladí. Jedním z nich je vedoucí Muzea Horní Slavkov Alexandr Heppner, kterému stačilo položit první otázku a rázem jsme se ocitli na prohlídkové trase muzea, k čemuž do mikrofonu zněl i náležitý výklad zapáleného mladého muže.

Jaký má koníček Rudolf Tomíček?

V budově Muzea Horního Slavkova ještě chvíli zůstaneme. Chodí se totiž často a rád historii zpovídat, badatel a historik, pan Rudolf Tomíček, který tvrdí, že v archivech je tolik co k bádání, že to svědčí o historickém významu Horního Slavkova. Jako báňský inženýr přišel kdysi do Horního Slavkova, který neznal. Během desítek let se mu stal domovem a dnes si bez něj nedokáže život představit. A hlavně bez neustálého bádání, kteréžto dobrodružství jemu samotnému dělá radost a druhým efektem je, že tím pomáhá samotnému městu znát víc a víc detailně svou minulost. Než si pustíte audiozáznam rozhovoru s panem Tomíčkem, představte si správného barda zralých let a oči jiskřící lačností po poznání.

Co se stalo v roce 1357? Co v roce 1864? A co v roce 2014?

Letopočty mají vazbu na Horní Slavkov - tedy, rok 1357, byl rokem, kdy světlo světa spatřila první písemná zmínka. Rok 1864 zase přinesl Hornímu Slavkovu založení Spolku dobrovolných hasičů. A rok 2014 je rokem, kdy jsme se opět vydali s mikrofonem do Horního Slavkova shrnout to, jak se zde žilo a žije. Až si za sto let někdo z archivu poslechne následující audiozáznam, bude mít snad autentickou představu o tom, jak Horní Slavkov na počátku třetího tisíciletí viděli jeho obyvatelé a jak Horní Slavkov viděl návštěvník, který přijel s magazínem U vás doma obdivovat místa místním patriotům drahá. Jedním takovým patriotem Horního Slavkova je i velitel SDH pan Ludvík Halaši.

Pokud jste ještě nikdy nebyli v městě zvaném Horní Slavkov, máte se na co těšit. Pokud to tam znáte, máte důvod se vrátit. A pokud tam žijete, tak se máte dobře.

autor: Richard Langer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.