Historie plzeňské folklorní redakce / 2. díl – Zdeněk Bláha a jeho první spolupracovníci
Plzeňské studio Českého rozhlasu v letošním roce slaví 80. výročí. Při té příležitosti jsme pro vás připravili malou sérii speciálních vydání Špalíčku lidových písní, ve kterých připomeneme historii plzeňské folklorní redakce. A také nabídneme k poslechu vzácné archivní snímky.
Lidová hudba se ve vysílání plzeňského rozhlasu objevovala od samého počátku v roce 1945. Folklorní redakce jako taková vznikla v roce 1954 a jejím vedením byl hned po svém nástupu v roce 1955 pověřen Zdeněk Bláha. Ten se dokázal obklopit řadou dalších nadaných spolupracovníků – upravovatelů, skladatelů, sběratelů, zpěváků a muzikantů. Cílem plzeňské folklorní redakce bylo zmapovat hudební folklor nejen západočeského, ale i jihočeského regionu, přímo v terénu zvukově zachytit autentické nositele hudebního folkloru a uvést je do rozhlasového vysílání.
Natáčení v terénu
Právě první, autentické snímky natočené v terénu daly základ bohatému rozhlasovému archivu hudebních dokumentů, který byl později pravidelně rozšiřován a obohacován také o snímky vzniklé ve studiovém prostředí. Zajímavým faktem je, že na základě terénní práce a odvysílání prvních folklorních snímků vznikaly také postupně v regionu nové muziky a folklorní soubory a mnohdy zapomenuté písně se znovu začaly dostávat do povědomí tisíců posluchačů.
Plzeňská „folklorní dílna“
Pod odborným dohledem Zdeňka Bláhy vznikla postupně v plzeňském studiu Českého rozhlasu doslova tvůrčí „folklorní dílna“. Na ní se podílela i skupina hudebních skladatelů nacházejících v lidové písni zdroj hudební inspirace (tzv. „Kabeláčova generace“ a její následovníci). Důležitým momentem bylo také založení 3 externích profesionálních hudebních těles: Plzeňského lidového souboru (1953), Smíšeného pěveckého sboru Česká píseň (1954) a Malé muziky (1961). Všechna tato tělesa se přímo programově věnovala interpretaci a natáčení snímků lidové hudby v nejrůznějších úpravách. Rozhlasový archiv ukrývá stovky jejich krásných snímků, které se dodnes uplatňují ve vysílání.
Klíčová osobnost Zdeněk Bláha
Osobnost Zdeňka Bláhy byla od samého počátku pro folklorní redakci plzeňského rozhlasu zcela zásadní. Pracoval jako hudební redaktor a vedoucí folklorní redakce, podílel se na práci dramaturgické a odborně vedl zvukové záznamy autentických nahrávek v terénu včetně jejich uvedení do rozhlasového vysílání. V roce 1958 byl iniciátorem a autorem velmi oblíbených rozhlasových pořadů „Hrají a zpívají Plzeňáci“.
Zdeněk Bláha se v plzeňském studiu Českého rozhlasu věnoval také práci dirigentské – při natáčení řídil nejčastěji Malou muziku a Plzeňský lidový soubor. Významnější je ovšem jeho práce kompoziční - je autorem nejen více než 900 úprav lidových písní, ale také vlastních děl v duchu tradiční lidové hudby a písní. K rozhlasovému mikrofonu také přivedl a pro natáčení objevil řadu vynikajících lidových zpěváků a muzikantů ze západočeského a jihočeského regionu.
Marie Ulčová: „Moji milí, drazí…“
Čtěte také
A ještě jedno jméno při vzpomínkách na počátky folklorní redakce musí zaznít: dr. Marie Ulčová. Plzeňská etnografka a ředitelka Národopisného muzea Plzeňska začala s Českým rozhlasem Plzeň spolupracovat už v roce 1946. Její spolupráce se přitom dotýkala jak folklorní redakce (spolupracovala se Zdeňkem Bláhou na přípravě pořadů), tak také přispívala (jako graduovaný etnograf) do tehdejší redakce zemědělské, kde spolupracovala s redaktorem Drahomírem Janoutem.
Čtěte také
Ve svých pořadech přibližovala posluchačům život v Plzni a na Plzeňsku v minulosti, seznamovala se zvyky, historií a své vlastní vzpomínky dokázala poutavě propojit s odbornými etnografickými poznámkami. Díky své vypravěčské schopnosti a vtipně formulovaným myšlenkám se těšila velké oblibě mezi posluchači, které oslovovala vždy stejně: „Moji milí, drazí…“
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
