Hrad Radyně si prý nechal postavit Radouš. Bájná postava s oslíma ušima, kančími zuby a kozí bradkou

Hrad nechal v letech 1356 až 1361 postavit Karel IV., podle kterého byl také pojmenován. Nedochovaly se však důkazy o tom, že by panovník hrad vůbec kdy poctil svojí návštěvou. Kdo však hrad navštívil zcela jistě, byl rakousko-uherský císař František Josef I., který roku 1885 vystoupal na ochoz věže a sledoval odtamtud manévry svých vojsk.

„Hrad je ojedinělý tím, že je jeho palác sevřený mezi dvěma věžemi, stejně jako na hradě Kašperku. Jedna věž je čtverhranná a druhá půlkulatá. V paláci se nacházely celkem tři patra. Ve špičaté sedlovité střeše byl můstek, který spojoval obě věže, když ještě stály,“ popisuje někdejší podobu hradu pracovník Centra služeb pro turisty pod Radyní Jan Benedikt.

8 fotografií

Prvním soukromým šlechtickým rodem, který vlastnil Radyni, byli páni ze Šternberka, následně Kokořovci z Kokořova, Černínové z Chudenic a Valdštejnové. „Důležití jsou pánové ze Šternberka, neboť to bylo právě za jejich držení Radyně, kdy hrad zpustl,“ říká Jan Benedikt. Roku 1558 už byla Radyně uváděna jako pustý hrádek. „Takže se předpokládá, že někdy v první polovině 16. století hrad vyhořel, zřejmě po zásahu bleskem.“

Pověsti o strašném Radoušovi

Hrad Radyně je spjat s několika pověstmi. Nejznámější je pravděpodobně ta o jejím bájném zakladateli Radoušovi. Podle ní nenechal hrad postavit panovník Karel IV., nýbrž prapodivně vyhlížející postava jménem Radouš. Pověst říká, že v okolí žil kdysi vladyka Hrozislav, jehož těhotná manželka si přála děvče. Vědma jí však předpověděla, že se jí narodí chlapec. Kněžna prohlásila, že to by raději porodila osla. Miminko, které se jí posléze narodilo, mělo oslí uši, kančí zuby a kozí bradku. Dítě dostalo jméno Radouš.

„Radouš vyrostl ve velmi zlého a pomstychtivého mladíka, velmi brzo utekl z domova a začal bloudit v okolních lesích. Jednoho dne narazil na spícího starce, který měl pod hlavou velmi tlustou knihu. Kniha byla kouzelná a Radouš mu ji ukradl,“ vypráví Jan Benedikt. Když se Radouš později pokoušel knihu přečíst, vyskočili z ní skřítkové s tím, že mu splní jakékoliv přání. „Naštěstí pro nás nenapadlo Radouše nic lepšího, než si na nejbližší skále nechat postavit nedobytný hrad, který pojmenoval podle sebe.“

Radouš však ani tak nemohl najít štěstí, a tak si nechal skřítky na hrad přivést mladou dívku z blízké vsi. Ta mu zanedlouho porodila dítě. „To bylo pochopitelně stejně ošklivé jako tatínek. Radouš, asi jak měl to trauma z dětství, tak se mu to vůbec nelíbilo a manželku i s miminkem zavraždil,“ říká Jan Benedikt. Legenda praví, že takto zavraždil celkem sedm manželek a nemluvňat. Až osmá žena si všimla hromady koster pod věží a podařilo se jí z hradu i s dítětem uprchnout.

Jediné, čeho se Radouš bál, byly bouřky. Jako malý dostal od své matky amulet, který jej před nimi měl chránit. Jednoho dne se na Radyni hnala velká černá bouřka. Radouš ji spatřil z věže a jak spěchal do sklepení, aby se schoval, amulet ztratil. V té chvíli do věže uhodil blesk, ta se zřítila a pohřbila Radouše ve sklepení.