Hradlový most Rechle u Modravy: svědek posledního plavení dříví na Šumavě
Hradlový most Rechle u Modravy - snad každý, kdo navštíví Šumavu, se musí zastavit u tohoto dřevěného mostu posazeného na kamenných pilířích. Dnes po něm přejíždějí pouze cyklisté a přecházejí pěší turisté, ale ještě na začátku 50. let tu přejížděla auta – především ta vojenská, protože to byla jediná silnice spojující Srní a Modravu. A most sloužil ještě svému původnímu účelu, tedy k zadržování plaveného dříví.
Most Rechle u Modravy byl stavěn v letech 1799 až 1801 jako součást Vchynicko-tetovského kanálu. Návrh na jeho stavbu vypracoval inženýr Josef Rosenauer a jeho hlavním účelem nebylo propojovat břehy Vydry pro snadnější překonávání řeky, ale zadržovat plavené dříví.
Název Rechle vychází z německého slova Rechen, tedy hrábě. A říkalo se mu tak proto, že na principu hrábí fungoval celý systém zadržování nařezaných polen, která se plavila z lesů nad Modravou až sem, kde se následně pouštěla do Vchynicko-tetovského kanálu. Fungovalo to tak, že na kraji dřevěné mostovky byly otvory, do kterých se v případě potřeby zasouvala dřevěná bidla, která se zapíchávala do dna. Bidla vytvořila bariéru, která propustila vodu, ale plavené kusy dříví zadržela. Na mostě pak stáli dělníci, kteří dalšími bidly posunovali polena do kanálu.
Práce to byla dost těžká a nebezpečná, zvláště když musel některý z dělníků sejít z mostu na zadržovaná polena, aby je uvolňoval. A právě to se stalo i na jaře roku 1951. Tehdy byl na Modravském polesí fořtem Vladimír Korecký, poslední lesník, který Vchynicko-tetovský kanál využíval k tomu, k čemu byl inženýrem Rosenauerem postaven, tedy k plavení dříví. Ten rok měl jako vždy připravené dříví v potocích, aby, až začne tát sníh, mohlo být puštěno po proudu. Jenže to jaro bylo tání velmi rychlé a připravené dříví vzala voda najednou. Rechle na Modravě začaly zadržovat polena, která po Vydře připlula. Jenže dělníci, je nestačili posílat dále do kanálu a najednou byly u mostu stovky dřevěných klád. Dřeva bylo tolik, že hradba z nich vytvořená dosahoval výšky mostu.
Celou situaci velmi nervózně sledovali i vojáci pohraniční stráže, kteří začali nutit fořta Koreckého k tomu, aby hrabla rozřezal a dříví poslal do Vydry. Vojáci chtěli zachránit most za každou cenu. Bylo to totiž v době, kdy ještě neexistovala asfaltová silnice, po které se na Modravu jezdí dnes. Ta byla vybudována až v roce 1953 a hradlový most byl strategickou stavbou. Korecký se tak dostal do těžké situace, kdy hrozilo poškození mostu, což by šlo na vrub jemu a mohl by se dostat před soud. Pokud by ale pustil dříví do Vydry, ztratily by ho navždy a způsobil by tak národohospodářskou škodu, za což by se pravděpodobně dostal před soud také. Tedy v obou případech mu hrozil kriminál. Vedoucí lesník nakonec tlaku vojáků odolal a bidla neprořezal. Nahromaděné dříví se podařilo poslat do plavebního kanálu a to bez poškození mostu i bez zranění dělníků.
Poslední plavení dříví tu proběhlo v roce 1956. Pak už se dřevo odváželo nákladními auty. Most Rechle tak pozbyl svého významu a chátral. Když byla dřevěná mostovka v kritickém stavu, most byl stržen. Až v roce 2000 ho Správa Národního parku Šumava nechala znovu postavit a to podle původních plánů. Věrná kopie sloužila více než 20 let, aby se v roce 2023 dřevěná část mostu obnovila znovu. Hradlový most tak dnes slouží hlavně návštěvníkům a je jednou ze zásadních atrakcí Šumavy.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
