Hřbitov pod našima nohama: Plzeňská lokalita s nesmírně zajímavou historií

28. březen 2023 12:30, aktualizováno

Plzeňská lokalita zvaná U Zvonu vypadá dnes zcela jinak, než v minulosti. Najdeme ji zhruba mezi náměstím Republiky a hlavním nádražím. V současnosti je zde písčitý povrch, několik laviček a stromů, ale dříve tady stával kostel sv. Máří Magdalény a stejnojmenný špitál pro zchudlé měšťany. A to zdaleka není všechno…

Místu se U Zvonu říká proto, že zde v 18. století fungovala zvonařská dílna rodiny Pernerovy. Dům, který dostal název U Zlatého zvonu, poté zkráceně U Zvonu, zakoupila vdova po známém zvonaři Pernerovi, která se následně vdala za jiného zvonaře. Tento dům vyrůstal ze základů a částí zdí špitálního kostela, který byl svého času významnou stavbou.

Chovanci špitálu to za městskými hradbami většinou odnesli

Již v roce 1320, tedy jen několik let po vzniku Plzně jako takové, zde měšťan Konrád z Dobřan založil špitál pro přestárlé a nemocné měšťany. Již o rok později tu byl vysvěcen i kostel sv. Máří Magdalény, který nebyl nikterak velký, a proto bývá někdy označován jako kaple. Počet chovanců ve špitále se obvykle pohyboval kolem čísla 12 nebo 13, což odkazuje na bibli. „Z místnosti špitálu, kde leželi chovanci, muselo být vidět přímo do kostela,“ uvedl ředitel Západočeského muzea v Plzni Jiří Orna. Špitál stál společně s kostelem až za městskými hradbami, což bývalo obvyklé. Chovanci špitálu to ale tím pádem při útocích na město bohužel většinou odnesli.

Útok husitů a následné požáry špitál ve své původní podobě nepřežil, a tak byla po husitských válkách nová budova špitálu přesunuta až za kostel blíže hradbám, aby byla v případě dalších útoků chráněna právě tímto kostelem. V roce 1618 byl špitál nakonec zapálen definitivně, a to Plzeňany. Šlo o preventivní obranný akt proti Mansfeldovým vojskům během třicetileté války. Poté byl špitál přesunut do dnešní Veleslavínovy ulice. Kostel tady ale zůstal, a to až do roku 1783, kdy došlo ke zrušení Josefem II.

Lidé svačící nad hroby

Zároveň se zřízením špitálu a kostela v této lokalitě vzniká hřbitov, kde jsou pohřbíváni jak zemřelí chovanci špitálu, tak i ostatní lidé. Po zániku špitálního kostela v 18. století zde docházelo k pohřbívání různých podruhů, sloužících, vojáků apod. kteří byli obvykle mimoplzeňští, a Plzní třeba jen projížděli, když zde našli smrt. Archeologové tady odkryli přes 200 hrobů, ne všechny ale byly prozkoumány. Po těchto hrobech živí chodí dodnes, aniž by o tom třeba věděli: „Plzeňané tady chodí a mnohdy i svačí na hrobech,“ podotkl Jiří Orna.

Krom již zmíněného domu U Zvonu tady ve druhé polovině 19. století přibyl další dům, a to činžovní. S tím je spojen například průmyslník a vynálezce František Křižík, který právě zde vylepšoval obloukové lampy. Tento dům si dodnes pamatuje nejeden Plzeňan, jelikož tady stál až do roku 2002, kdy musel být po povodních kvůli špatnému stavu zbourán. „V roce 2003 získalo místo současnou podobu, kdy tu vznikla parková úprava, a stromy, které tady jsou, tvoří obrys právě tohoto činžovního domu,“ řekl předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.

V rámci plánů na novou budovu Západočeské galerie, která tady měla vyrůst, byl v těchto místech proveden archeologický výzkum, který probíhal v letech 2010-2015. „Jde o jedno z historicky nejzajímavějších míst v Plzni, které leželo vně městských hradeb. Přestože jsme odkryli kompletní půdorys kostela, nepodařilo se zde prosadit žádnou prezentaci. Není tady ani žádná informační cedule, která by nějaké informace Plzeňanům, případně i turistům, sdělovala,“ řekl Jiří Orna.

S jakými nemocemi končili chovanci ve špitále a co k tématu vzniku budovy galerie říká hejtman Plzeňského kraje Rudolf Špoták? To se dozvíte v přiložené reportáži.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio