Hudebník a manažer Vadim Petrov: Táta ze života odcházel s tím, že znal příběh své šlechtické rodiny

8. březen 2021

Vadim Petrov šel původně ve šlépějích svého otce, slavného hudebního skladatele se stejným jménem. Brzy se ale vydal na jinou profesní dráhu. Jak vzpomíná na svého otce a proč se ve své knize věnuje hranici mezi digitálním a reálným světem?

„Naše rodina odešla z Ruska po revoluci a hledala místo, kde by mohla žít. Utekla do Polska, ale tam si mysleli, že jsou ruští špioni. Chtěli proto zpátky, ale zase si mysleli, že jsou polští špioni,“ říká Vadim Petrov o začátcích své rodiny v Evropě. „V Československu si nemysleli nic, ale zase nám odmítli dát víza. Můj dědeček a jeho bratr proto překročili Olši, vše si tady zařídili a pak sem legálně dostali rodiče.“

Potomek starobylého šlechtického rodu

Rodina Vadima Petrova má šlechtické kořeny s rodovou tradicí od roku 842. „Jako dítě jsem šlechtickou historii naší rodiny příliš neprožíval. Táta ale na stará kolena začal objevovat své kořeny a předky po světě. Odcházel ze života s tím, že příběh své rodiny znal a dal dohromady,“ říká.

„Moje maminka byla proletářka ze Žižkova, z nás tří dětí jsme proto někteří víc proletáři a někteří šlechtici. Já jsem někde uprostřed a spíš jsem ten proletář, dokud jsem neviděl fotografie, ani jsem rodinnému příběhu nevěřil,“ směje se Vadim Petrov.

Povoláním klasický kytarista

Dnes je Vadim Petrov povoláním manažer v oblasti médií, vzdělávání a bezpečnosti. Původně ale vystudoval hru na klasickou kytaru. „To byl ten tatínkův přístup. Když jsem řekl, že chci hrát Niagáru, poslal mě učit se kytaru,“ směje se hudebník, který se od té doby k písni Teskně hučí Niagára nedostal.

„Osobně se mi líbí, když hrají dvě kytary. Když totiž ke kytaře dáte jakýkoli jiný nástroj jako klavír, piano nebo smyčce, převálcujete ji. Kytara musí být sama nebo jako doprovodný nástroj,“ říká.

Vadim Petrov má na kontě také dvě knihy. V poslední s názvem Načítání se věnuje hranici mezi reálným a online životem. „Uvědomuji si, že s tátou jsme si mohli rozumět lépe, protože nás vytvářel stejný svět. S mými dětmi je to už těžší, ti žijí v digitálním světě. Hranice mezi reálným a virtuálním světem je ale prostupná, oni dokáží působit oběma směry a ani si neuvědomují, že překračují nějakou mez. Kdežto my, starší, ji vnímáme,“ popisuje.

Proč Vadim Petrov věří na vliv genetické výbavy? Jaký typ žen se mu líbí a proč se z části považuje za staromilce? Dozvíte se v audiozáznamu pořadu.

Spustit audio