J. Stočes: Grilovačka versus táborák – gril jen dělá jídlo, u ohně sedíme!

K ideálnímu létu patří pořádná grilovačka, přesvědčuje nás reklama. Ne nadarmo. Češi sice podlehli grilování z hlediska historie teprve nedávno, ovšem dnes jen stěží najdete majitele zahrady či alespoň venkovní terasy, který by gril nevlastnil a vášnivě negriloval – steaky, klobásky, ryby, hermelín, občas i nějakou tu zeleninu, k tomu nejrůznější omáčky, saláty a samozřejmě pivko!

Kvůli grilování zapomínáme na posezení u ohně

I já si rád dám flákotu čerstvě ugrilovaného naloženého masa nebo grilovaný hermelín s bylinkami a brusinkovým džemem. Ostatně na chalupě také každou chvíli grilujeme. Dobré jídlo v příjemné společnosti usazené pod širým nebem, to je samozřejmě veskrze příjemná a tělu i duši prospěšná záležitost.

Je mi ale líto, že pro samé grilování zapomínáme na to, co bylo místo něj běžné ještě před dvaceti lety, totiž posezení u ohně, nebo, chcete-li to tak nazývat, u táboráku. I na něm se dá upéct či uvařit leccos, zdaleka nejen ony tradiční a leckdy kvalitou sporné špekáčky. V dobách mého trampského mládí jsme opékali lanšmít, slaninu, celá kuřata, ba i vepřové špízy, cibuli, jablka a v popelu brambory. S pánvičkou či kotlíkem se dalo kouzlit ještě mnohem víc.

Ale v tom netkví podstata věci. Při grilování jde prioritně o gastronomický zážitek, prostě o dobré jídlo. Kvůli němu je třeba zakoupit samotný gril, základní náčiní a hlavně dřevěné uhlí. A pak samozřejmě také ony pochutiny, které chcete grilovat či s nimi grilované kombinovat. Že jde o nemalé vstupní náklady, nepřímo dosvědčuje i ona na počátku zmíněná masivní reklama obchodních řetězců, kterým se grilovací byznys samozřejmě vyplácí. Navíc poblíž grilu je třeba umístit stůl a židle či jiná místa k sezení. Jakmile se setmí, neobejdete se bez umělého osvětlení, neboť jen málokdo vystačí se svíčkami. Grilovat se tudíž dá vesměs jen někde u domu.

Nepopírám, že grilování je také záležitostí společenskou, gril samotný však v tomto ohledu nehraje žádnou roli. Rozhovory či společenská zábava se odehrávají u zmíněného stolu, nebo na jiných místech, ovšem téměř nikdy přímo u grilu či kolem něj. Gril je zkrátka pouze od toho, aby se na něm připravovalo jídlo. Jinak ztrácí smysl.

Oheň jako střed a strážce společenství

A právě tohle vše je u ohně úplně jiné. Jeho příprava vás nestojí peníze; pominu-li minimální výdaj na sirky, můžete ho pořídit zcela zadarmo. Na druhou stranu je třeba vynaložit více vlastní práce a tudíž i více času, abyste připravili ohniště, nanosili dřevo a nalámali či nesekali ho. Leccos z toho se dá nachystat dopředu, ale stejně to nikdy nebude tak snadné jako s grilem. Na druhou stranu se nabízí daleko víc možností, kde lze oheň rozdělat, včetně míst od lidských obydlí velmi vzdálených. Oheň zkrátka není závislý na vymoženostech naší civilizace.

Jídlo připravené na ohni je samozřejmě vítané, ale nikdy není tím nejdůležitějším. Společenský význam ohně totiž zdaleka netkví pouze ve společném hodování. Málokdo má u ohniště stůl, a pokud ano, používá jej jen jako odkládací. Společnost sedí přímo kolem ohně, oheň sám je jejím pulsujícím středem. Hřeje a svítí tak, že není třeba dalšího osvětlení. V divoké přírodě navíc chrání kolemsedící od predátorů (v našich končinách už leda tak od komárů).

A to pořád není vše. Kdo nemá chuť či náladu účastnit se rozhovoru či zábavy, tomu dělá oheň tichého parťáka sám. Do plamenů se dá dívat nekonečné hodiny, zatímco vám hlavou probíhá podstatné i nepodstatné. A není bez zajímavosti, že téměř každý táborák sice začíná hlasitě, ale končí právě tichým civěním do plamenů většiny přítomných.

Posezení u ohně spojuje, chrání a vede k přemýšlení a pokoře. Věděli to lidé už od pravěku, teprve moderní společnost jakoby zapomněla. Nově kouzlo sezení u ohně objevovali skauti, trampové a táborníci. Těm svoji výzvu nesměřuji, protože ti mi rozumí. Všem ostatním si ale dovoluji navrhnout – nechcete místo příštího grilování zase jednou posedět kolem ohně?