Jablka, která vydrží čerstvá déle než rok? I to je možné, pokud si vyberete starou odrůdu

16. leden 2021

Spartan, Čistecké lahůdkové, Boskoopské červené. Výjimečných starých odrůd jabloní je mnoho, některé mají svůj originální příběh. A právě staré odrůdy pěstuje pomoložka z Nasavrk Zdena Koberová. V Hobby magazínu nabídla ty nejzajímavější.

V současné době se podle zkušeností Zdeny Koberové lidé k pěstování starých ovocných odrůd vracejí. O výsadbu je skutečně velký zájem. „V těch starých odrůdách je více možností využití. Naši předkové používali jablka mnohem více do různých jídel, sušili je, dělali z nich jablečná povidla, a podobně,“ říká pomoložka.

Výhody pěstování starých odrůd jabloní

Některé odrůdy mají velmi dlouhou životnost. Například Hájkova muškátová reneta patří mezi koženáče, které mají rzivou slupku a vydrží do pozdního jara. To je jejich velká výhoda. Tato odrůda vznikla v Kostelci u Heřmanova Městce na Chrudimsku a vyšlechtil ji místní člověk Karel Hájek.

Staré odrůdy jablek

Ještě větším rekordmanem je odrůda Jeptiška, které se přezdívalo jablko Železné. Není divu, tohle jablko vydrželo na skládce až dva roky! „Železné jablko je opravdu nezničitelné. Bohužel chuťově není příliš dobré, lidé ho používali na povidla nebo jako krmivo pro domácí zvířata. Jeptišku máme u nás v Nasavrkách, roste přímo na zámecké zahradě,“ říká Zdena Koberová, která pracuje v Nasavrkách na Správě CHKO Železné hory.

Stoleté jabloně, které stále plodí

Naši předci pěstovali stromy za tím účelem, aby dlouho vydržely. Teď máme v oblibě intenzivní pěstování, které nabízí nádherné plody, ale jabloně po dvaceti letech končí svou životní dráhu.

Dříve převládalo pěstování na vysokokmenech, které vydrží osmdesát až sto let. Stromy si totiž naši předkové nepěstovali jen sami pro sebe, ale i pro své děti.

Co je krechtování

V minulosti byly i větší možnosti skladování, ovoci se dobře dařilo ve vlhkých sklepích nebo komorách. Využívalo se krechtování. „Krechtování zní sice jako nějaká složitá činnost, ale je to velmi jednoduché. Naši předci prostě udělali hromadu z jablek přímo pod stromem, na to navršili slámu, a takhle vydržely některé odrůdy až do jara. Například Panenské nebo Strýmka,“ vysvětluje Zdena Koberová.

Boikovo obrovské nebo SigneTilish – to byla konzumní jablka určená na stůl, kterých si naši předci velmi cenili. Tyto odrůdy nechávali na stromě do velkých chladů, kdy pletiva pod slupkou popraskala a jablko se díky tomu stalo šťavnatým. Přímo pod slupkou byla hotová šťáva.

„Stačilo porušit slupku a mohli jste se napít přímo z jablka,“ usmívá se Zdena Koberová a dodává, že taková jablka by dnes bohužel na trhu neobstála.

Spustit audio