Jak je to s psaním měkkého nebo tvrdého i po c v češtině?
Nejednoznačně. C je v češtině tzv. hláska měkká, znamená to, že bychom po ní měli psát měkké i. Toto pravopisné pravidlo opravdu platí ve slovech domácích, tedy ve slovech českého původu či slovech zdomácnělých jako např. církev, cit, cibule, cíp apod.
Ale jak si máme poradit s psaním měkkého či tvrdého y ve slovech jako cyklus nebo citron.
V těchto případech většinou rozhoduje původ slova. Obvykle ve slovech přejatých z řečtiny se píše y: cyklon, bicykl, ve slovech latinského původu i: citron, citace, císař. Ale nemůžeme říct, že by zde platilo nějaké obecné pravidlo, ani nemůžeme vyhledávat nebo dokonce znát původ každého slova. Připomněla bych i případ, kdy pravopis u termínů liší význam: cysta se užívá v lékařství a v biologii, termín cista v archeologii označuje dřevěnou či kovovou nádobu na vodu. Nezbývá nám tedy nic jiného, než si jednotlivé případy pamatovat. Hraje zde roli i přejímání z jiných jazyků, např. z angličtiny – city ve spojení city-bus, zde se zachovává původní pravopis.
Problémy mohou představovat i tvary slov a zápis jejich koncovek, pamatuji si ze školy např. na slovo skica.
Skica se v češtině ohýbá podle vzoru žena, očekávali bychom tedy, že budeme v koncovce psát y. Můžeme zde uvažovat o uplatnění dvou pravidel: pravidla tvaroslovného, podle kterého ve shodě se vzorem píše y, ale i pravidla pravopisného říkajícího, že c je „měkká“ hláska. Zde kodifikace preferuje pravidlo pravopisné: po c ve slově skici píšeme měkké i.
Stejně jako ve slově skica píšeme měkké i ve vlastních jménech, např. Venca – Venci, Nohavica Nohavici nebo Kusturica – Kusturici.
A co zápis koncovek ve slovech tácy, puncy, hecy nebo kecy, která píšeme s y?
Zde je kodifikována preference druhého, tvaroslovného pravidla. Rozhoduje zde mluvnický rod a vzor. Daná podstatná jména se ohýbají podle vzoru hrad, jsou rodu mužského neživotného, jejich koncovky zapisujeme s y.
Abych byla upřímná, musím říct, že c se s ohledem na kodifikaci chová v češtině spíše než jako souhláska měkká jako souhláska obojetná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Navalná: Obyčejní Ukrajinci chápou, že ne všichni Rusové jsou proti nim. Kyjev dělá chybu, že je ignoruje
-
ONLINE: ‚Musíme se připravit.‘ Rusko může mít za pět let prostředky k útoku na NATO, řekl německý generál
-
‚Nesvítilo se tam.‘ Policie chytila zloděje, který se vloupal do domu masového střelce z fakulty
-
ŽIVĚ: Čeští hokejisté hrají v přípravě s Rakouskem. Zápas odvysílá Radiožurnál Sport